Citroën DS4: jeho údělem je být jiný

Být jiný, to není jen tak. Jsou k tomu třeba i dispozice. A vypadá to tak, že při rozdávání výjimečnosti si Citroën DS4 šel pro příděl hned dvakrát.

Nedávno přišla z centrály automobilky Citroën informace, že novinku jménem DS4 si objednalo už 6000 zájemců. První reakce byla – spletli se, v číselném údaji chybí nějaká ta nula. Žádná chyba, číslo je správné. DS4 totiž není vůz, který by se prodával masově, je to automobil k hýčkání a potřebuje vnímat ne jako prostředek pro přepravu z místa na místo, ale podobně jako třeba nový VW Beetle nebo Alfa Romeo Giulietta něco mimo normální produkci. Byl tak i ztvárněn a dvě písmena do názvu dostal ne proto, že by navazoval na bývalé vozy DS, ale aby se podílel na jejich výjimečné pověsti. Hraje do noty těm, kteří touží se odlišovat a jsou ochotni za to zaplatit vyšší cenu.

Možná je to trochu snobství, ale automobilka na strunu výjimečnosti zahrála a podle prodejů menší DS3 se zdá, že se trefila v čase a náladě. Což je důležité pro úspěch každého modelu. A povzbuzena zájmem klientů představila už i velký vůz DS5.

Vraťme se ale k DS4. Číslice dává najevo, že automobil je postaven na základě C4. Designem se od něj ovšem odlišuje, jiný je předek, pozměněné jsou i linie, tvůrci si pohráli s detaily, které nakonec dávají osobitý celek. Jako příklad budiž tvar zadních bočních dveří, které v horní části vytvářejí ostrý klín, do něhož je zakomponováno jejich otevírání. Kdo ví, zda původní záměr nebyl stvořit třídveřový vůz, jako je tomu v případě DS3. Zadní boční dveře jsou totiž celkem úzké, takže nastupování do druhé řady sedadel a vystupování z ní není zrovna pohodlné. Obyčejná "céčtyřka" je v tomto ohledu daleko příjemnější. A to se týká i prostoru pro pasažéry, který není v žádném případě předimenzován, a horšího řidičova výhledu vzad, což mají na svědomí linie kupátka v druhé části vozu. Navíc nelze ani otevírat zadní okénka!

Jako kdyby designéři všechnu svoji invenci vyplácali v přední části interiéru. Ten je skutečně promyšlený do detailu, od tvaru hlavice řadicí páky až po poslední úložnou schránku. Výborná je také kvalita použitých materiálů a jejich zpracování, přístrojová deska je ovšem přeplněna tlačítky a ovladači, takže orientovat se v nich chce více cviku. Zase ale může řidič navolit každý den jinou barvu podsvícení přístrojů...

Sto a ještě šedesát koní dvoulitrového vznětového motoru je příkladně ukázněných, což není na úkor jejich výkonnosti. Chovají se velice tiše, pokud není otáčkoměr na maximu, tak o nich cestující vlastně ani neví. Velice dobré je i odhlučnění pneumatik a jako třešnička na dortu – tlumící fólii má i čelní okno.

Diesel pracuje skvěle, vinou hmotnosti sice vůz nemá na rozdíl od giulietty parametry sprintera, nicméně rychlá a plynulá jízda mu vyhovuje. Pohodu na palubě umocňuje i naladění podvozku, které je tak akorát, ani tvrdé, ani francouzsky houpavé. A řidič jistě ocení i přesné řazení stejně jako poslušné řízení.

DS4 jezdí i s benzinovou dvěstěkoňovou šestnáctistovkou, také jsme ji vyzkoušeli, ovšem v tomto případě bychom dali přednost naftě. A určitě nejen kvůli nižší spotřebě.

Srovnání parametrů