Nissan Juke: městská extravagance

Nissan Juke rozděluje motoristické příznivce na dva tábory. První jsou nadšeni jeho netradičními tvary a srší superlativy, druzí se pohoršeně odvracejí s nelichotivými poznámkami.

Přiznávám, že zpočátku mi do oka nepadl také. Koncepcí mi připadal trochu neforemný, spodní část připomíná svou robustností terénní vůz, horní je zase liniemi jakoby kupé, čemuž napovídají i kliky zadních dveří ukryté v rámu dveří. Navíc ta vyboulená světla vysoko posunutá na předních blatnících, která jsou vidět i z místa řidiče a která vypadají, že svítí do oblak, místo na silnici. Ale ani Mona Lisa se mi napoprvé nelíbila, čímž sděluji, že přece jen jsem vzal vůz na milost.

Nejspíš na to bude mít vliv těch šest stovek najetých testovacích kilometrů, protože během nich juke prokázal, že svoje kvality má.

Vypadá větší, než ve skutečnosti je, jen o pár centimetrů překonává na délku fabii (4135 mm versus 4000 mm), což se ukáže při nahlédnutí do interiéru. V přední části ještě tolik ne, ale vzadu není prostoru na rozdávání, nejvíce se však projeví rozměry při odkrytí zavazadlového prostoru. Pouze 251 objemových litrů není zrovna údaj, kterým by se městský crossover, neboť do této kategorie výrobce vůz zařadil, mohl pochlubit. Kia Soul, která také proslula netradičním zpracováním zevnějšku, je na tom skoro o stovku litrů lépe.

V přední části si cestující stěžovat na nedostatek místa nemohou. Sedadla jsou dostatečně pohodlná a široká natolik, že při zavřených dveřích lze jen obtížně upravovat posez, protože ruka se k ovládacím páčkám jaksi nemůže dostat. Aspoň ta moje nemohla, škvíra mezi výplní dveří a sedadlem byla příliš těsná.

Testovaný vůz byl dvoukolkou, tedy s pohonem přední nápravy, pod kapotou ukrýval šestnáctistovkový zážehový motor s turbodmychadlem a přímým vstřikováním, jehož výkon byl 190 koní. Do města ideální... To je samozřejmě ironická poznámka, neboť v městském provozu s častým popojížděním je lepší se nedívat na údaj průměrné spotřeby, držela se kolem dvanácti litrů. Mimo město ale koníci cválali s velkou chutí a spotřeba padala dolů, ovšem hodnota uvedená výrobcem (6,9 l/100 km) zůstala jen snem. Možná na to měl vliv silný vítr, který zvyšoval odpor a také se projevoval při lehkých náklonech karoserie. K podvozku jinak příliš připomínek nemám, ostatně kvalitní dědictví po větším Nissanu Qashqai je patrné. Časté nerovnosti českých silnic dovede precizně utlumit, takže cestovní komfort je vysoký.

Horší už je to s nastavením posilovače řízení. V městě je ucházející a praktické, ovšem na volné silnici si vyžaduje plnou pozornost řidiče, lehce se může stát, že malý nechtěný pohyb volantem způsobí větší potíže. Slangem se tomu říká, že je přeposilované. V tomto směru vede Urban Cruiser o koňskou délku.

Na druhé straně je řazení, vůz měl manuální šestistupňovou převodovku, takřka vzorové. Nejen umístěním řadicí páky, která je přesně tam, kde by měla být, a je jak z pohádky - ani daleko, ani blízko, ani krátká, ani dlouhá, ale také krátkými a přesnými dráhami. Navíc vylézá ze středového tunelu, jehož tvar prý inspirovala nádrž sportovního motocyklu. No, chce to trochu představivosti, ale budiž. V každém případě je netradiční, plusem je jeho barevné ztvárnění (v tomto případě červené), jež rozjasňovalo vnitřek.

Nissan Juke má ještě jedno nesporné plus. Je na něm znát, že ho vytvořili lidé, kteří se nebáli experimentovat. A to jeho cenu zdvihá vysoko. I když zase ne tak vysoko, jak ji povolaní stanovili pro český trh...

Srovnání parametrů

*akční, ceníková je 324 980