Rychlé pruhy za padesát tisíc korun

Tak nevím. Někdy nad rozhodnutím bossů světových automobilek lze jen rozpačitě kroutit hlavou. Vypadá to, jako kdyby obrovská skla šéfovských kanceláří poněkud zkreslovala realitu. Ale možné také je, že nechápu jejich strategické plány. Jako v případě Renaultu Twingo RS Gordini.

Gordini. Tohle jméno vyvolává v pamětnících dob dávno minulých lehké mrazení. Dostávala jej totiž přepracovaná "obyčejná" auta, která měla typickou modrou barvu s dvěma bílými pruhy a především sportovní úpravu. Konstruktér Amadée Gordini tak v padesátých letech vstoupil do světa závodů a soutěží. Spolupráci se značkou Renault ozdobil účastí v legendárním závodě 24 hodin Le Mans nebo startem ve světovém rallyovém šampionátu. To už je skoro padesát let. Renault Gordiniho společnost posléze koupil, aby ji v roce 1981 schoval do skříně. A nyní opět vytáhl. Proč právě teď zůstalo neobjasněno...

Na trh se dostaly dva modely, které nesou jméno Gordini. Renault Clio RS a jeho menší bratr Twingo RS. Zkratka RS znamená sportovního ducha, silnější motor i upravený podvozek. Clio má dvousetkoňový agregát, Twingo RS dostalo výkon 133 koní. A právě "drobečka" jsme testovali v úpravě Gordini.

Twingo bylo původně koncipované jako klasický městský vůz, ostatně svými rozměry (délka 3,6 metru) se do ucpaných ulic velkoměst hodí, pak se však rozhodlo, že je třeba model předělat i na sportovní verzi. Vzniklo Twingo RS, které však poněkud uhnulo od prvotních záměrů. Jen si to vezměte - tvrdší naladění jízdu po městě spíše znepříjemňuje, ale bez pardonu nutí posádku registrovat pražské kanály a kdejakou díru ve vozovce, navíc silnější motor žádá větší porci pohonných hmot. Když k tomu připočteme třídveřové provedení a nic moc zavazadlový prostor, tak praktičnost roní slzy. Ale zároveň ho tyto vlastnosti pasují do role jednoúčelového vozu.

Milovník klikatých silnic

Pravda, mimo zastavěnou aglomeraci se "ereso" chovalo výborně, dovedlo dát řidiči hezké jízdní zážitky, rychlý průjezd zatáčkami u něj vyvolává málem euforii, výborně akceleruje a je požitkem sledovat reakce ostatních řidičů, když je takový prcek předjíždí a mizí v dáli. Ovšem stojí to nějaký ten litr paliva navíc, průměrná sedmilitrová spotřeba je při agresivnějším způsobu jízdy nedosažitelným snem.

Teď se dostávám k úpravě Gordini. Spočívá v podstatě pouze v designových změnách exteriéru i interiéru. O modrém laku Malte Blue se dvěma "rychlými" pruhy už byla řeč, další se týkají vnitřního prostoru, v němž je také uplatněna modrá barva v kombinaci s tmavou na volantu či řadící páce. Abych nezapomněl - sedadla jsou opravdu výtečná, mají perfektní boční vedení, což je u vozu se sportovními geny důležité pro řidičovu jistotu. Na začátku středového tunelu je štítek s pořadovým číslem vyrobeného vozu, koberečky s nápisem Gordini už jen dokreslují atmosféru výjimečnosti.

Úprava Gordini není v žádném případě zavrženíhodná, je dokonce líbivá, ale je na rozhodnutí každého zájemce, zda je za ni ochoten připlatit padesát tisíc korun, což je cenový rozdíl mezi Twingo RS a Twingo RS Gordini.

Samozřejmě, že se najdou kupci, kteří chtějí zažít za volantem radost ze sportovní jízdy, kteří hledají jízdní potěšení a nalézají ho v rychlosti. Kteří se chtějí odlišit a být jedineční. Pro ně je Renault Twingo RS Gordini objektem, který stojí za pozornost. A troufnu si předpovědět, že fronty na něj v žádném případě nebudou...

 Srovnání parametrů