Provokatér a svéráz. Tak by se dal jemně charakterizovat Jeremy Clarkson, moderátor nejoblíbenějšího motoristického televizního pořadu Top Gear, který běží ve více než dvou stovkách zemí včetně Česka. V posledních dnech se ovšem dostal Clarkson na přední stránky novin s tím, že další jeho výstřelek znamenal distanc od vedení mateřské společnosti BBC.
Těžko ovšem předpokládat, že televizní společnost podřízne slepici, která snáší zlatá vajíčka. Clarkson se za rvačku s kolegou nejspíš svým svérázným způsobem omluví a žlutá karta nezčervená, zůstane žlutou. A svět opět bude hltat jeho neotřelé názory a výstřední srovnání.
Kromě moderování nejsledovanějšího motoristického seriálu Top Gear vydal také dvanáct knižních bestsellerů, v češtině nyní vyšla jeho třetí kniha s titulem Zapomeň na brzdy (vydalo nakladatelství Dokořán, s. r. o.). Z hlediska testů jednotlivých modelů příliš aktuální není, ovšem cenná je postřehy a neobvyklými myšlenkovými pochody autora. Takhle třeba píše o dopravní bezpečnosti:
Když jsem minulé pondělí uháněl po M20, všiml jsem si, že většinu rychlostních kamer podpálili vandalové. Ti pitomci vážně nemají rozum. No řekněte, není to krajně absurdní, zločinné a stupidní, že vrahové oněch nákladných zařízení, která denně zachrání tisíce životů, se zaměřili na M20... a pak toho nechali? Proč nepokračovali dál? Z hlavy mě napadá hned šest kamer na trase mezi mým domovem a prací, kterým by trocha benzinu a krabička sirek vyloženě prospěly.
A také se netají svým názorem na francouzské automobilky:
Kdybyste někoho požádali, ať vyjmenuje deset nejkrásnějších aut všech dob, ani jediný respondent s funkční sítnicí by na svůj seznam nezařadil francouzské auto. Renault tu a tam spíchne něco líbivého, jako byl třeba Avantime, jinak ale nejspíš uvěřil, že lidé jsou zatíženi na auta s velkými zadky. Peugeot umí vyrobit pěkné auto, ale jen když si na design najme Pininfarinu. Bez něj chrlí většinou šeď bez chuti a zápachu s občasnými odpudivými závany typu 309. To byla učiněná pojízdná bradavice.
Zbývá nám Citroën, jehož produkci za ta léta lze nejlépe označit jako, řekněme, odvážnou. Kdykoli přijde s novým modelem, je opravdu nesnadné nalézt vhodná slova. Představte si, že vás Gordon Ramsay požádá, abyste ochutnali jeho novou zmrzlinu s příchutí psích exkrementů. Nemůžete prostě říct: "To byl hnus." A tak řeknete, že to bylo "odvážné" nebo "velmi neobvyklé".
Tolik výňatky z knihy pětapadesátiletého autora, který proslul vyhraněnými názory ve stylu "co na srdci, to na jazyku"...
