Ministerstvo obrany v čele s Lubomírem Metnarem vyjednává s Američany o mimosoutěžním nákupů vrtulníků. Americký Kongres již schválil potenciální prodej amerických helikoptér České republice, americký velvyslanec v Praze Stephen King doručil 24. 6. osobně na české Ministerstvo obrany nabídku ve dvou variantách, levnější v ceně 13,2 miliardy korun a dražší v hodnotě 14,5 miliardy korun. Problémem je, že vrtulníky splňující požadavky českých vojáků by se daly pořídit možná až o polovinu levněji, pokud by Metnar připustil do výběru i nabídku evropského výrobce Leonardo s typem AW139.
Americká strana nabídla pro Českou armádu dva vrtulníkové "balíčky":
• V prvním je 12 kusů vrtulníků UH-60M Black Hawk za 589,9 milionů USD (13,2 mld. korun). Jde o výrazné snížení oproti maximální částce schválené americkým Kongresem, která činila 800 milionů USD.
• V druhém je osm kusů víceúčelových (přepravních i bitevních) vrtulníků UH-1Y Venom a čtyři kusy jednoúčelových bitevních strojů AH-1Z Viper v hodnotě 645,9 milionů USD (14,5 mld. korun), přičemž původní maximální částka schválená americkým Kongresem činila 780 milionů USD.
Překvapivě je tucet těžších vrtulníků UH-60M Black Hawk levnější než balíček poskládaný z menších strojů. Navíc mít čistě bitevní typ Viper v počtu pouhých čtyř kusů nedává smysl. V tak malém počtu nelze Viper kvůli potřebě výcviku osádek, pravidelného servisu a občasného vyslání helikoptér do zahraniční operace smysluplně provozovat.
Je tedy zřejmé, že USA dávají důraz na nabídku typu Black Hawk a balíček osm Venomů +čtyři Vipery je spíše do počtu. De facto se tedy v případě Black Hawků jedná o jedinou reálnou nabídku, navíc okořeněno dojmem slevy, který vyvolává cenový strop schválený Kongresem, který nabídka předaná velvyslancem Kingem podstřelila o více než 200 miliónů USD.
Nové vrtulníky jsou potřeba, ale za jakou cenu?
Že Česká armáda potřebuje časem nahradit ruské vrtulníky, bitevní Mi-24 a transportní Mi-17, je nepochybné. Ruská technika zastarává, její provoz záleží na podpoře ruského výrobce, který je pod kontrolou Putinova režimu, a stroje je třeba improvizovaně vyzbrojovat západní avionikou, aby byly vůbec nasaditelné do mezinárodních cvičení a operací. Pořízení nových víceúčelových vrtulníků je jednou z vlajkových lodí přezbrojení Armády ČR; náročnost i cena akvizice snese srovnání s pořízením nadzvukových letounů.
Jak už to v případě velkých vyzbrojovacích projektů bývá, nákupní proces se pohybuje mimo standardní mantinely zákona o veřejných zakázkách a záleží v zásadě na libovůli politiků a úředníků Ministerstva obrany, kteří mají nákup na starosti. Vzhledem k tlaku médií, na který si úředníci MO ČR v souvislosti s vyzbrojováním neustále stěžují, je důležité vyvolat dojem, že americká nabídka je výhodná. Realita je ale někde jinde. Ministerstvo obrany ČR dobře ví, že může splnit poptávku českých vojáků minimálně o pět miliard Kč levněji, pokud by začalo vyjednávat i s evropským dodavatelem, konkrétně firmou Leonardu s typem AW 139.
Aby část veřejnosti, která se zajímá o vojenství a obranu, přímý nákup od Američanů lépe zkousla, uvádí se argument, že americké vrtulníky jsou od počátku vyvíjeny jako vojenské, zatímco italský stroj je civilní vrtulník předělaný k vojenskému použití. Přitom i Black Hawk je helikoptéra existující ve vojenské i civilní variantě; ta druhá nese označení S-70.
Tři ministři za ANO, tři změny koncepce
Ministerstvo obrany začalo nákup nových vrtulníků připravovat už po nástupu prvního ministra obrany v dresu ANO Martina Stropnického. Tomu bylo jako prvnímu ministrovi obrany po roce 1989 dopřáno odsloužit celý čtyřletý mandát. Přestože Stropnický navenek tvrdil, že přezbrojení armády je pro něj prioritou, nepodařilo se mu realizovat žádný velký vyzbrojovací projekt. V případě nákupu vrtulníků rozjel marketingový průzkum, v jehož rámci ministerstvo zjišťovalo informace u všech evropských a amerických výrobců, kteří připadali do úvahy. Jako nejlepší byly vyhodnoceny nabídky italského výrobce Leonardo s typem AW139 a amerického výrobce Bell Helicopters UH-1Y Venom. Kdyby rozhodovala cena, suverénně by zvítězili Italové, jejichž cenovka byla oproti americké poloviční.
Na marketingový průzkum mělo navázat jednání s vybraným uchazečem, které se ale neuskutečnilo. V prosinci 2017 totiž Stropnického nahradila Karla Šlechtová a ta podrobila všechny vyzbrojovací projekty, které jí její předchůdce odkázal, důkladné kontrole.
Šlechtová zcela překvapivě prohlásila, že žádný z nabízených vrtulníků nesplňuje požadavky vojáků, a proto musí proces výběru začít nanovo. To sice znamenalo podstatné zdržení, na druhou stranu ale svérázná ministryně usilovala o transparentní výběr. Prosadila, aby cenové kritérium mělo při výběru váhu 51 procent, 49procentní roli mělo hrát hodnocení technických parametrů. Dále veřejně prohlásila, že chce jednat s více vládami najednou, aby dosáhla co nejlepších podmínek. Přišla ale rekonstrukce vlády a příliš výraznou Šlechtovou nahradil pro změnu nevýrazný Lubomír Metnar a s ním přišla další změna ve vrtulníkovém projektu.
Po návštěvě premiéra Andreje Babiše v Bílém domě letos v březnu prohlásil Metnarův náměstek Jakub Landovský (ČSSD), že o pořízení vrtulníků se povede exkluzivní jednání pouze s Američany. Italská nabídka, o 5 miliard Kč levnější než americká, tak prozatím spadla pod stůl.
Přijetí v Bílém domě není zadarmo
Zdá se, že tlak premiéra Andreje Babiše na pořízení amerických vrtulníků a vyloučení levnějších evropských strojů ze soutěže je skutečně velký. Vzhledem k tomu, že se mu jako premiérovi malého státu dostalo více než hodinového přijetí u amerického prezidenta, což je zcela výjimečné, dá se vyšší cena amerických vrtulníků považovat za náklady exkluzivní vstupenky do Bílého domu. Otázka je, jestli Babiš politicky něco skutečně získá. Eliminace levnější nabídky ze státu EU bude nepochybně znamenat další černý bod Andreje Babiše v očích Evropské komise, kde má Itálie jako výrobce vrtulníků velmi významný hlas.