Měl by stát víc regulovat trh nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů? Ptali jsme se ekonomů Pavla Sobíška a Tomáše Prouzy, advokáta Tomáše Sokola a mnoha dalších osobností nejen ze světa financí.
Zadluženost českých domácností neustále roste. Na konci letošního února to bylo už 1,119 bilionu korun. Přestože se většina domácností zadlužuje především kvůli bydlení, výraznou část dluhu tvoří také spotřebitelské úvěry. Ne každý zájemce o úvěr je uspokojen v bance, takže mnozí se obracejí na nejrůznější úvěrové společnosti.
Podmínky na trhu nebankovních půjček ale připomínají pořádnou divočinu. Dlužník se může kvůli pár tisícovkám dostat do pořádné šlamastyky. A jelikož si Češi půjčují rádi a s finanční gramotností na tom nejsou zrovna nejlépe, je počet "úvěrových selhání" až strašidelně vysoký. Jak jim ale předcházet?
Měl by stát zasáhnout?
Na tom, že si někdo půjčí peníze, není přirozeně nic špatného. Horší je, že si spousta lidí půjčuje za naprosto iracionálních podmínek, které by se daly bez mrknutí oka označit za lichvu. Pořád je dost a dost budoucích dlužníků, kteří při podpisu smlouvy nevěnují pozornost výši RPSN, poplatkům za pozdní splátky či celkové částce, o niž půjčku přeplatí. Úvěroví žraloci si mohou spokojeně mnout ploutve.
Dohled nad spotřebitelskými úvěry má Česká obchodní inspekce. Množství kontrol, které inspekce ročně vykoná, je však v poměru k počtu uzavřených úvěrů kapka v moři. A pokuty za nalezené prohřešky směšné. Větší postih za klamavou reklamu či špatně sestavenou smlouvu tak zatím úvěrovým společnostem příliš nehrozí.
Měl by stát zpřísnit dohled a víc chránit spotřebitele? Nebo jsou naopak už teď lidé před vlastní nezodpovědností a hloupostí chráněni až příliš? Co si myslí moudré hlavy?
PAVEL SOBÍŠEK, hlavní ekonom UniCredit Bank
Nebankovní poskytovatelé spotřebních úvěrů mají na trhu své místo. Pořád je lepší, když fungují přes oficiální kanály a regulátor o nich má přehled, než kdyby byli nadměrnou regulací zahnáni do šedé zóny. Mezi domácnostmi se vždycky najde určité procento, které se zachová finančně nezodpovědně - přecení své síly a budou vytloukat klín klínem. Snížit uvedené procento je snad možné finanční osvětou domácností ze strany státu, ČNB a podobně, ale určitě ne zvýšenou regulací poskytovatelů půjček.
TOMÁŠ PROUZA, ekonom
Určitě ano. Musí se zlepšit informační povinnost, aby lidé skutečně věděli, k čemu se upisují, Česká obchodní inspekce musí přestat hrát mrtvého brouka a skončit s kontrolami prováděnými jen na oko, musejí být nastaveny stropy sankcí a pokut a soudy musejí začít postihovat lichvu. Jen tak se může něco změnit. Ovšem pochybuji, že na kterýkoli z těch kroků stát najde odvahu, protože jde o příliš mnoho peněz…
TOMÁŠ SOKOL, advokát
Ve svobodné zemi lze samo poskytování úvěrů regulovat jen velmi limitovaně. Nebankovní sektor je ostatně různorodá skupina poskytovatelů úvěrů, v níž jsou mimo jiné i subjekty vlastněné bankami, které tak minimalizují ekonomické riziko pro banky jako takové. A proč je regulovat, když problém není na jejich straně, ale na straně těch, kteří se chovají nezodpovědně k vlastnímu majetku? A co s těmi, kteří si půjčují rozumně? A jak je odlišit? Pomocí zákonů a úředníků nějakého nového úřadu? Ostatně, chce-li se někdo opravdu důsledně zcela zruinovat ve jménu nějakého spotřebního nesmyslu, stejně mu v tom nikdo nezabrání. Jinou věcí je postupné odbourávání "finanční infantility", nejlépe poukazováním na její důsledky.
Anketa vznikla ve spolupráci s magazínem FinMag.cz.
