„Musíme vystihnout správný okamžik a kupovat kamenolomy tam, kde se bude stavět,“ říká kamenoprůmyslník Otakar Veselý, spolumajitel a šéf těžařské firmy Kámen a písek, o zkušenostech s podnikáním na jihovýchodě Evropy.
Jmenujete se sice Kámen a písek, ale žádné pískovny nemáte. Má ten název nějaké opodstatnění?
Dodáváme drcený písek. Používá se v obalovnách na asfalt, které jej míchají s říčním pískem. Štěrkopísek se využívá i do některých receptur na beton.
Jak jste se dostal k podnikání s kamenem?
V národním podniku Západočeské kamenolomy a štěrkopísky jsem pracoval od konce školy. Od Aše k Pelhřimovu měl moloch 50 lomů a 15 pískoven. Ač nestraník, ocitl jsem se na přelomu devadesátých let na pozici technického náměstka a porevoluční ministr výstavby a stavebnictví Ludvík Motyčka mě jmenoval ředitelem a pověřil demonopolizací podniku. Musel jsem firmu rozdělit na pět menších celků, vytipovat ředitele a rozdělit majetek – vše s cílem rychlé privatizace. Sám jsem se stal šéfem krumlovského podniku a s úvěrem 125 milionů jej zprivatizoval.
Po revoluci se stavebnictví ocitlo v krizi. Jak se vám podnikání rozjíždělo?
Firma do té doby prodávala tři miliony tun kamene ročně, počítal jsem s poklesem na polovinu, než nastoupí noví vlastníci privatizovaných podniků a obchod se znovu rozběhne. Jenže odbyt klesl ještě níž, na osm set tisíc, přičemž bod zvratu činil zhruba 1,1 milionu tun. Propouštění bylo nevyhnutelné – nejprve šli důchodci, pak lidé do předčasného důchodu. Přechodný zákon tehdy umožňoval jejich odchod, aniž se jim zkrátil důchod. Následovali lajdáci, nakonec došlo i na vysoce kvalifikované lidi, s nimiž jsem se dobře znal. Z tří set jich zbylo sto. Pořád nebylo z čeho splácet úvěry, hledal jsem strategického partnera.
Znal jste se s možnými zájemci pracovně, nebo jste v té době postupoval při hledání investora jinak?
Zahraniční investoři oslovovali příslušná ministerstva s dotazem na firmy z oboru, v nichž by mohli získat podíl. Stačilo nahlásit na ministerstvo průmyslu a obchodu, že někoho hledám, a přihlásilo se devět firem. Zvolil jsem rakouský Kirchdorfer Industries, částečně proto, že jejich tehdejší jednatel a společník byl z poloviny Moravák.
Kdy se trend obrátil a firmě se zase dařilo?
Rok co rok šel odbyt nahoru, po pěti letech se ustálil na půldruhém milionu tun. Nejvíc kamene a betonu se prodalo po povodních v letech 2002 a 2003. Podnikatelé v kamenoprůmyslu vždycky čekají na to, až přijdou nějaké velké infrastrukturní stavby. Na jižní Čechy se pořád zapomíná, i když teď dodáváme na stavbu železničního koridoru. Štěstí měli na Ostravsku a v severních Čechách, dalším příkladem je dálnice z Plzně do Rozvadova. To jsou velké zakázky na dva tři roky, pak se těžba opět vrací do šedého průměru. Typickým příkladem je východní Německo, kam šly obrovské investice do dálnic, železnic či benzinových pump. Dnes z uzavřených východoněmeckých kamenolomů za slušnou cenu odkupujeme moderní stroje, které za sebou mají pouhé dva tři roky práce.
Na jakou vzdálenost se vyplatí obchodovat s kamenem?
Do čtyřiceti kilometrů. V Jihočeském kraji jsme dominantní a máme tu příhodně rozmístěné lomy, takže jej obsáhneme celý.
Pro Kirchdorfer řídíte expanzi na Balkáně. Jak jste daleko?
Před sedmi lety jsem začal hledat vhodné firmy v Bulharsku v podstatě stejným způsobem, jako se po revoluci zahraniční investoři ucházeli o Kámen a písek. V Srbsku máme dvě firmy s vlastní lokalitou a povolením k těžbě, my do toho jdeme s kapitálem. Oslovil mě také jeden Turek s lokalitou asi 150 kilometrů od Istanbulu směrem na Ankaru. Je to mladý studovaný člověk, ovládá čtyři jazyky, lom mu svěřil otec.
Je na tom Turecko infrastrukturně dobře? Staví se tam hodně?
Jak kde, tamní dálnice jim můžeme závidět. Z Istanbulu do Ankary vede šestiproudová dálnice v obou směrech a kolem ní vyrůstá stavba za stavbou. Byl jsem se podívat v severozápadní oblasti Turecka, kde došlo v roce 1999 k zemětřesení. Lidé tam doteď žijí ve staticky narušených domech a probíhá tam velký stavební boom. Stát výstavbu podporuje, poskytuje úvěry s jednoprocentním úrokem a splatností dvacet nebo třicet let. V Turecku vítáme další možnosti.
Kde v zahraničí se vám vede nejlépe?
V Bulharsku, tam je marže nejvyšší, dále v Turecku, vynikající výsledky čekáme v Rumunsku. Vyhledal jsem tam pískovny kolem chystané dálnice na maďarskou hranici. Takový okamžik je třeba vystihnout dřív, než je postaveno a podíly na trhu rozdělené.
Narazil jste na Balkáně na korupci a mafiánské praktiky?
V Bulharsku měla dřív mafie silné postavení a těžko se to hubí. Jeden čas jsem tam musel chodit s ochrankou, stáli i před mým hotelovým pokojem, musel jsem hlásit příjezdy a odjezdy na naší ambasádě. Naštěstí už to je za námi. Problém byl se zaměstnanci ve firmách. Zavedla se tam tajná opatření, mimo jiné kamery. Když jsme chtěli nahlédnout do záznamů, ze dne na den dokumenty zmizely, prý počítačový vir. Vedení se muselo vyměnit na vteřinu. Už tam nevybírám manažery sám, najal jsem si personální agenturu. Je to sice šíleně drahé, ale garantují náhradu, když nebudeme spokojeni.
Asi jenom místní člověk dokáže tamní pracovníky zvládnout.
Balkánská mentalita je zvláštní. Já jsem rychlý a přímý a nesnáším dlouhé povídání, zdržuje to. Rumuni, Bulhaři i Srbové často rozvíjejí zbytečné diskuse. Časem jsem pochopil, že je musím nechat vypovídat, aby měli pocit, že s nějakým návrhem nebo řešením přišli sami, a aby to přijali za své. Ze začátku jsem to považoval za bojkot proti cizákům, kteří přišli do jejich země podnikat a chtějí jim radit. Jenže oni prostě takoví jsou. Zaměstnanci tam hodně kouří, odhaduji, že tím ztratí čtvrtinu pracovní doby. Stačí, aby jeden začal, a hned se vytvoří skupinka a práce stojí. Od začátku srpna platí zákaz kouření ve všech našich firmách v Bulharsku.
Nahradit je jinými zájemci o práci zřejmě jen tak nejde, nebo ano?
Mají v podstatě komunistický zákoník práce. Šéf firmy nemá možnost pracovníka přeřadit z důvodu neplnění povinností a snížit mu přitom plat. Dokonce ani při změně práce vám nesmí nový zaměstnavatel nabídnout nižší plat. Nechtěli jsme nikoho vykořisťovat a hned na začátku nabídli slušné platy. Jenže oni nepracují. Chystáme se od ledna protlačit nový mzdový systém i za cenu ztráty poloviny zaměstnanců. Zkušenější investoři na to šli lépe: základní mzdu nasadili velice nízkou (minimální mzda činí 180 leva, zhruba 2,5 tisíce korun, pozn. red.) a až polovinu mzdy tvoří pohyblivá složka.
Když se vrátíme k vašim lomům doma – jak je to s množstvím kamene, které smíte vytěžit?
Máme povolení na osmdesát let, zásoby jsou tak na sto let. Na jednotlivé lomy existují rámcové limity, například v Plešovicích ve výši osm set tisíc tun ročně, těžíme zhruba o čtvrtinu méně. Limity mohou být přechodně zvýšeny nebo jejich překročení tolerováno, pokud kraj potřebuje materiál na stavby. Jednou za zhruba patnáct let dochází k revizím těžebních povolení.
Máte zkušenost s rekultivací lomů? Zavřeli jste už některé?
V našem největším lomu v Plešovicích u Českého Krumlova už máme část zalesněnou, ačkoli tam stále těžíme. V obci Ševětín na Českobudějovicku lom zavážíme stavebním odpadem. Především jde o takový úplatek obci za hluk a prach a další nepříjemnosti s těžbou kamene spojené. Lom Zrcadlová huť jsme dali do útlumu, vysadíme tam stromy. Jestli vznikne poptávka po kameni, zase je vykácíme.
Přesto si právě Ševětínští stěžují na prašnost a hlučnost. Jak jim nepohodlí vzešlé z vašeho podnikání kompenzujete?
Dodržujeme všechny hygienické normy a děláme preventivní opatření. Vyměňujeme okna za protihluková, kropíme několikrát denně komunikace, v lomech zavádíme odprašovací a zmlžovací zařízení, stavíme protihlukové stěny, stroje ukládáme do obrovských budov s protihlukovou ochranou. Podporujeme rozpočty obcí, na jejichž území podnikáme. Na stavby jim kámen dodáváme za víceméně výrobní náklady, beton za výhodných podmínek.
***
Otakar Veselý (60)
Pochází z Českého Krumlova, vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Je pětinovým vlastníkem firmy Kámen a písek, která je součástí rakouské skupiny Kirchdorfer Industries. Veselý řídí koncernovou divizi Kies und Transportbeton (štěrk a beton). Spadají do ní také tři české betonárny, dále kamenolomy a pískovny v Bulharsku, Srbsku, Rumunsku, Maďarsku a Turecku, vesměs pojmenované v místních jazycích jako „kámen a písek“: maďarsky Kö és Homok, bulharsky Kamani i pjasak, turecky Taş ve kum. Plánovaný obrat celé divize je 27 milionů eur (756 milionů korun). Jihočeský Kámen a písek loni v sedmi lomech vytěžil téměř dva miliony tun granulitu (bělokamene), vápence a granodioritu. Při obratu 400 milionů korun vydělal přes 62 milionů po zdanění. Pro firemní účely chystá koupi menšího letadla. Veselý je od roku 1995 členem Rotary klubu Český Krumlov, v sezoně 2005/2006 byl guvernérem distriktu 2240, který zahrnuje ČR a SR. Kamenoprůmyslník je ženatý, má dceru a syna, který je ve firmě výrobním ředitelem. Ve volném čase se věnuje myslivosti, tenisu či jízdě na kole. Řízení Audi A8 často nechává na šoférovi.
Foto: Tomáš Nosil
