V řadě zemí i během vleklé krize přibývá šťastných lidí. Český případ to nebude. Vládní reformy a pseudoreformy budou mít pochybný vliv na ekonomiku - zato poměrně jasný dopad na víru občanů v to, zda stát pracuje pro jejich prospěch.
Pokud byste v nějakém ostravském hostinci plném nezaměstnaných začali roztrubovat myšlenku, že je svět po pěti letech hospodářské krize šťastnější místo než před ní, vzápětí by na haldě v Kunčičkách přibyla další záhadná mrtvola.
Jenomže on je. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos, přetištěného tento týden magazínem The Economist. Zatímco v roce 2007 bylo mezi 19 tisíci respondenty z 24 zemí šťastných 74 procent lidí, letos už to je 77.
Česko bohužel v žebříčku chybí, i tak ale data stojí za pozornost. Vymykají se totiž všem možným předsudkům. Čekali byste, že se budou lidé v bohatých zemích radovat z vyhlídek na dlouhý a relativně bezpečný život? Kdepak, nejšťastnější jsou Indonésané, Indové a Mexičané. Nebo si říkáte, že ve stagnujících vyspělých ekonomikách budou lidé mrzutí ze svých nejistých perspektiv, zatímco v bohatnoucích zemích plní optimismu? Pak by ale nesmělo přibýt "velmi šťastných" v tsunami a pomalým růstem postiženém Japonsku a naopak ubýt spokojených i tam, kde hrubý domácí produkt vytrvale roste. Tedy v Indonésii, Brazílii a Rusku.
The Economist přehlíží možnost, že se všichni nešťastní lidé oběsili dříve, než si mohli postěžovat agentuře Ipsos - a uzavírá zprávu alibisticky: "Subjektivní pocit štěstí záleží na více okolnostech, než je materiální zabezpečení."
Požehnaná krize, ve které je dost práce skoro pro všechny
V Japonsku zůstaneme. Ekonomičtí publicisté vedou spory o tom, jestli zažilo jednu, nebo hned dvě ztracené dekády, málokdo ale zpochybňuje, že souostroví ztrácí hodně - a dlouho. Od začátku devadesátých let, kdy splaskla zdejší realitní bublina, se země potýká s "nerůstem" hrubého domácího produktu, občasnou deflací a dalšími pohromami.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.finmag.cz, si přečtěte ZDE
