Pozitivní vývoj
České ekonomice se nebývale daří

Nové důkazy ohledně pozitivního vývoje přinesl Český statistický úřad svým reportem, ve kterém odhaduje růst hrubého domácího produktu za první čtvrtletí na úctyhodných 3,1 procenta. Vykázané posílení předčilo očekávání, i když tempo růstu zpomalilo oproti mimořádně úspěšnému poslednímu kvartálu loňského roku, kdy byla česká ekonomika podpořena dočerpáním evropských fondů a dokázala tak posílit dokonce až o čtyři procenta.

Zatím jsme se nedozvěděli přesné rozložení HDP dle jeho jednotlivých segmentů a nemůžeme tak identifikovat tahouny ekonomického oživení. Statistický úřad se omezil pouze na slovní komentář, ve kterém uvedl, že všechny složky poptávky působily příznivě.

Jejich konkrétní vliv se dozvíme nejspíše až k 3. červnu, kdy statistici přijdou s první revizí svých odhadů. Předpokládám ale, že hlavním motorem českého růstu byl i v prvním kvartále růst spotřeby domácností, která je podpořena vytrvale klesající nezaměstnaností a konečně i citelnějším navýšením reálných mezd.

Při revizích HDP se běžně stává, že se původní odhady výrazně pozmění. V českých podmínkách však býváme svědky pouze kosmetických úprav v řádu jednotek desetin procentního bodu. Je tak poměrně pravděpodobné, že bude potvrzen velmi pozitivní trend vývoje české ekonomiky. Pokud s obdobnou silou překvapí i data za druhý kvartál, dojde nejspíše k přehodnocení celoročního výhledu pro růst tuzemského hospodaření.

Dosavadní konsensus analytických odhadů počítá s posílením letošního HDP o 2,5 procenta oproti loňským 4,2 procenta, což i tak bude jedno z nejlepších čísel v rámci celé Evropy. Jen pro srovnání, německá ekonomika by měla letos posílit o 1,5 procenta a hospodářství celé Evropská unie o 1,8 procenta. 

Vyšší než očekávaná výkonnost českého hospodářství má dopady i na kroky vlády, která si jí mnohem snáze může obhájit případné posílení výdajů. Nemyslím si ale, že by nová data měla výrazněji pozměnit výhledy České národní banky, která pravděpodobně i přes report citelnějšího růstu HDP potvrdí dobu trvání kurzového závazku nejméně do přelomu prvního a druhého pololetí příštího roku. Ke změně by došlo až v případě citelnějšího růstu inflace, což je za současných podmínek jen stěží představitelné.

Autorem článku je analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara