Česká republika letos v makroekonomické konkurenceschopnosti států obsadila 31. pozici ze 140 srovnávaných ekonomik. V meziročním srovnání jde o posun o šest příček vzhůru. Vyplývá to ze Zprávy o globální konkurenceschopnosti, kterou každoročně vydává švýcarská nezisková organizace Světové ekonomické fórum (WEF).
ČR zaznamenala druhý posun za sebou, před rokem 2013 však Česko vykázalo čtyři propady v řadě. Současně jde o návrat k období 2009/2010, kdy byla země rovněž na 31. místě.
Celkem u deseti pilířů z 12 vykázala letos ČR lepší výsledek než v loňském roce. Na posunu se proporcionálně nejvíce podílela technologická připravenost (25 procent), makroekonomické prostředí (19 procent) a inovace (12 procent). Zhoršení se týkalo pouze infrastruktury a kritéria velikosti trhu.
Největší váhu v hodnocení ČR mají pilíře inovace a vyspělost podnikatelského prostředí. Podle metodiky WEF se Česká republika nachází ve skupině nejvyspělejších zemí, tedy ekonomik tažených inovacemi. U obou pilířů došlo meziročně ke zlepšení situace, u inovací dokonce k výraznému.
Z postsocialistických zemí skončila ČR v letošní zprávě druhá za Estonskem. Rozdíl mezi původními členskými státy EU a ČR se ve srovnání s loňským rokem zmenšil, stále však nedosáhl nejlepšího výsledku z let 2009 až 2010. Ve srovnání s nejhorším výsledkem z let 2013 až 2014 došlo ke zmenšení rozdílu o téměř třetinu. Vyplývá to z šetření analytického týmu Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, který výsledky WEF rozpracoval pro potřeby konference Konkurenceschopnost ČR 2016: Průmysl pro 21 století.
Ve srovnání s 15 původními zeměmi EU Česko nejvíce zaostává v inovacích (32 procent průměru původní patnáctky), vyspělosti podnikatelského prostředí (20 procent), institucích a infrastruktuře (po deseti procentech).
Lepších výsledků ČR dosahuje pouze u makroekonomické stability a finančních trhů. Konkrétní slabiny české ekonomiky v nejdůležitějších pilířích tkví v inovacích, v množství patentových žádostí, dostupnosti vědců a inženýrů a spolupráci univerzit a průmyslu na výzkumu a vývoji. U institucí je největším problémem nedostatečně etické chování firem následované ochranou vlastnických práv, zaujatostí rozhodování vládních úředníků a zneužíváním veřejných financí.
