Chřestová pole komunisté zaorali, protože podle nich šlo o buržoazní pochoutku. Lahodná a zdravá zelenina se však v Česku opět pěstuje a jeho sezona právě začíná.
Pečlivě opečovávaná plantáž vypadá jako hnědočerná zebra táhnoucí se desítky či stovky metrů. "Tady je bílý chřest neboli špargl. Fólie pomáhá udržet teplo a brání přístupu světla, aby výhonky zůstaly bílé," odstraňuje Jiří Šafář kryt a ukazuje na bílé výhonky neboli pazochy, které za den dokážou narůst až o 15 centimetrů. Zelený chřest začíná růst o něco později, protože mu nepomáhá teplo nakumulované folií. Má o něco výraznější chuť, ale je stejně sladký jako ten bílý.
Jakmile se oteplí, nesmí se otálet, protože bylina roste velmi rychle. Každý výhon se musí opatrně odhrnout a vyrýpnout speciální lopatkou. Chce to cvik, protože čerstvé pazochy jsou velmi křehké. To je pořád ještě začátek, sklizená rostlina se musí na 12 hodin chladit v ledové vodě. "Ochutnejte," nabízí Jiří Šafář, majitel chřestovny v Hostíně na Mělnicku, právě ulomený výhonek. "Jaký je?" Čerstvě utržený chutná trochu jako hodně sladký hrášek.
* Jak správně chřest sklízet?
* Jak se zpracovává a třídí?
* Jaký chřest mají rádi Němci?
* Jak chřest připravit a vařit?
* Je chřest zdravý?
* Proč v Čechách roste tak lahodný špargl?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 2. května 2016.
