Cigarety, alkohol, sladkosti, tučná jídla. Čím více si Češi vyhazují z kopýtka, tím lépe pro stát, který má více dodatečných rozpočtových příjmů. Přesto se nám snaží namluvit, že nás zdaněním těchto neřestí vychovává a spoří naše peníze.
Proč jsou spotřební daně z tabáku, alkoholu, sladkostí nebo tuku tak vysoké? Jejich smyslem je zdražovat nezdravé věci a tím odrazovat lidi od jejich nákupu. Máme díky nim méně kouřit, pít alkohol nebo pojídat tučná jídla. Zároveň se předpokládá, že se sníží celospolečenské náklady nežádoucího spotřebního chování. Analytici časopisu The Economist však zjistili, že tento předpokládaný regulační efekt "daní z hříchu" se přeceňuje. Dopady jsou daleko menší, než se všeobecně očekává.
Změna spotřebního chování v důsledku zdražení je natolik zanedbatelná, že nelze jednoznačně najít souvislost mezi výší spotřebních daní, cenou a počtem vykouřených cigaret nebo vypitých litrů alkoholu. Jestliže tedy stát tvrdí, že spotřební daně zvyšuje pro dobro svých občanů, přinejmenším neuvádí celou pravdu.
V případě České republiky je to patrné zejména u alkoholu. "Toto zdůvodnění není věrohodné, alespoň ne v celé své šíři. Dokonce i OECD ve své červencové zprávě o stavu české ekonomiky uvádí, že konzumace alkoholu není tak citlivá na růst spotřební daně," řekl časopisu TÝDEN Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. I spotřeba cigaret podléhá zcela jiným vlivům, než je sazba spotřebních daní a cena.
Nepružná poptávka
Nejde však jen o alkohol nebo tabák. Různé státy (zatím bez Česka) vytáhly před lety do boje také proti potravinám a nápojům, které obsahují velké množství cukru, tuku nebo soli. Slibovaly si od toho, že zatočí s obezitou svých obyvatel. Jednou z prvních zemí, jež zavedly daň na příliš sladké a slané potraviny, bylo v roce 2011 Maďarsko. O rok později ho následovala Francie. Vlna zdanění nezdravých potravin se převalila také přes několik měst v USA, Thajsko, Velkou Británii, Irsko, Jižní Afriku a v mnoha dalších zemích se o takovém kroku se střídavou intenzitou diskutuje.
