Špatné potraviny
Expert: Výrobci jídla zneužívají chabého sebevědomí Čechů

Ke změně v kvalitě potravin došlo v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Evropské právo totiž - na rozdíl od norem - neobsahuje konkrétní požadavky na složení konkrétních potravin. "Proto je důležité, aby byl spotřebitel informován o složení na obalu," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Pavel Kopřiva ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Portál Potravinynapranyri.cz obsahuje za tři čtvrtě roku své existence více než 900 položek. V čem nejčastěji výrobci a prodejci zákazníky šidí?

Obzvlášť problematickou komoditou je med, kde zjišťujeme nějaký typ nedostatků téměř u padesáti procent odebraných vzorků. Potom to jsou džemy, kde často bývá ovocná složka nahrazena cukry nebo typem ovoce, které není v daném druhu džemu povoleno. Zejména jde o levnější ovoce, například jablka. Častý je i nedeklarovaný výskyt masného separátu neboli strojně odděleného masa v uzenářských výrobcích. U vína pak mnohdy neodpovídá geografický původ hroznů tomu, co je uvedeno na obalu, případně jsou ředěná vodou. Mezi problematické určitě patří i sýry, které jsou produktem mléčného tuku a nesmějí obsahovat žádné rostlinné tuky. I takové výrobky je sice možné uvádět na trh, ale musejí být správně označené.

Jak na tom jsou potraviny z dlouhodobého hlediska - horší se jejich stav, lepší se anebo stagnuje?

Řekl bych, že je setrvalý, ale rozhodně by mohl být lepší. Určitý zlom nastal se změnou legislativy. V takových okamžicích se totiž všichni musejí přizpůsobit nové situaci a někteří prodejci nebo výrobci jsou ochotni toho využít k tomu, aby nabízeli spotřebitelům nejakostní zboží nebo ho informovali zavádějícím způsobem.

Kdy k té změně došlo?

Například v souvislosti se vstupem do Evropské unie, kdy při přístupových rozhovorech došlo k nahrazení původních českých norem evropským právem. Tím se situace stala pro spotřebitele méně přehlednou. Už v 90. letech na český trh postupně přicházela spousta výrobků od zahraničních výrobců, což znamená, že na jednu stranu tady byl větší výběr, ale zároveň české normy platily jenom pro výrobce, kteří působí a vyrábějí v Česku. U výrobků, které se vyrábějí podle určitých norem, bylo složení jasné. Evropské právo v tomto ohledu však funguje trochu jinak. Nejsou v něm konkrétní požadavky na složení konkrétních potravin. Proto je důležité, aby spotřebitel byl informován o složení na obalu. Takže jestliže dříve byl spotřebitel zvyklý, že když si koupí určitý sortiment, má určité složení, nyní už to nemusí platit. Řada lidí se tím cítila zaskočena, protože to na ně kladlo větší nároky, než na co byli v minulosti zvyklí. Ale samozřejmě se spotřebitelé o tom složení výrobku dozvědí z povinně uváděných informací na obalu.

Takže ti lidé, kteří říkají, že v 80. a 90. letech bývaly potraviny lepší, mají pravdu?

Takto bych to úplně nepostavil. V osmdesátých letech byla úplně jiná situace. Dokážu si ovšem představit, že ji mnoho spotřebitelů považovalo za přehlednější. Výběr byl nesrovnatelně nižší než dnes, ale právě proto, že byl omezený, měly výrobky jasně nastavené složení. Dnes máme de facto nekonečný výběr. Proto jsou spotřebitelé nuceni věnovat pozornost tomu, co kupují, protože se samozřejmě všichni výrobci snaží prezentovat své výrobky v co nejlepším světle.

Druhým rozšířeným tvrzením je, že jsou potraviny na západě kvalitnější než u nás. Je to pravda?

Objektivní data, která by to srovnávala, neexistují. Tam je spíše důležité si uvědomit, že v zemích s nepřerušenou tržní tradicí jsou spotřebitelé informovanější, jsou lepšími znalci zboží a jsou aktivnější. To znamená, že pokud by se jim nějaký výrobce či prodejce pokoušel nabízet výrobky, které by skrývaly skutečnou kvalitu potraviny za špatné značení, nebo postupně snižoval kvalitu, tak by to pravděpodobně brzy poznali a začali by nakupovat jinde. To si dokáži představit. Ale nejsou pro to objektivní data.

Mění se nějak postupy při falšování potravin? Jsou třeba sofistikovanější?

Tím, jak postupuje technologie výroby potravin, a tím, jakou technologií disponují dozorové orgány, se samozřejmě zvyšuje i sofistikovanost falšovatelů. Často to dosahuje až vědecké úrovně, kdy sledují, jakými možnostmi detekce disponují dozorové orgány, a snaží se potom falšovat tak, aby to nebylo možné zjistit. Na to pak samozřejmě reagujeme zlepšováním i my. Jako příklad lze uvést jeden výrobek kakaa z Polska, které bylo falšováno několika způsoby, a každý z nich byl rozeznán.

Jak se lidé mohou bránit falšovaným nebo nekvalitním potravinám? Mají šanci to poznat?

U sofistikovaně falšovaných potravin je spotřebitelova šance velice nízká a je nutné se spolehnout na dozorové orgány. Obecně vzato by ale spotřebitelé měli být sebevědomější a aktivnější a shánět si informace. Pokud jde o méně kvalitní potraviny, tak byste se měli zeptat spíše nějakých spotřebitelských sdružení než inspekce. Je ale potřeba brát v úvahu například faktor ceny. Když třeba uzenářský výrobek stojí šedesát až sedmdesát korun za kilo, tak tam nelze očekávat použití špičkových surovin. Také je potřeba studovat etiketu, protože mezi povinně uváděnými údaji by mělo být uvedeno, z čeho se výrobek opravdu skládá.