Konec roku přímo vybízí k bilancování nad tím, co se v uplynulých dvanácti měsících přihodilo. Ať už dobrého či špatného. V následujících odstavcích se podíváme na to, jaký posun se udál v naší ekonomice, a to z pohledu nejvýznamnějších makroekonomických veličin.
Nejznámějším ukazatelem hospodářské výkonnosti je hrubý domácí produkt. Jde o údaj poměrně kontroverzní čelící dlouhodobé kritice pro svou velmi omezenou vypovídací schopnost, nicméně je díky relativní jednoduchosti stále nejpoužívanějším měřítkem tohoto typu. Česká ekonomika během první poloviny roku vzrostla v meziročním srovnání o 2.6 procenta, přičemž ve třetím čtvrtletí přišlo mírné ochlazení a HDP posílilo "jen" o 2.4 procenta y/y. Za celý letošní rok je pravděpodobný růst ekonomiky o 2,5 procenta, což je oproti loňsku, kdy HDP naopak o 0,9 procenta poklesl, citelné zlepšení.
Další významnou a o poznání hmatatelnější makroveličinou je vývoj míry nezaměstnanosti. Pracovní trh reaguje vždy s určitým zpožděním na růst ekonomiky, nicméně dříve či později se i na něj přenesou pozitiva vyplývající ze sílícího oživení. Ke konci listopadu dosahovala nezaměstnanost dle Českého statistického úřadu 7.1 procent, což znamená pokles oproti loňsku o 0,6 procenta. Příznivě působí i aktuální počet volných pracovních míst, jichž je takřka 60 tisíc. Před rokem jich totiž bylo pouze 38 tisíc. Růst zaměstnanosti je však jedna věc, ale co platy? I tady rok 2014 překonává svého předchůdce. Reálná hrubá mzda, tedy ta očištěná o inflaci, se meziročně zvýšila o 1,2 procent na 25 070 korun. Za vývoj na trhu práce tak dostává letošní rok další bod.
Třetí zde hodnocený údaj jsme již trochu nakousli, jde o inflaci, konkrétně tu spotřebitelskou. A zde se dostáváme tak říkajíc na tenký led vzhledem k tomu, že asi každý člověk (spotřebitel) má na první pohled logicky zafixováno, že čím vyšší inflace tím hůře. Vysoká inflace je skutečně škodlivá, nicméně inflace mírná kolem dvou procent je, ať už se to naší peněžence líbí nebo ne, pro ekonomiku jako celek příznivá. Deflace, tedy pokles cenové hladiny, totiž podporuje odklad spotřeby, což vede k nižší produkci a tedy i k nižší ekonomické aktivitě. Právě deflaci přitom česká ekonomika nadále čelí. Za listopad se inflace v meziročním srovnání zvýšila jen o 0,6 procenta, což je takřka poloviční růst oproti tempu z loňska a hluboko pod dvě procenta cílem ČNB.
Z tohoto rychlého přehledu vyplývá, že letošní rok byl z makroekonomického hlediska v mnohém o poznání přívětivější než ten loňský. Starosti nejen centrálním bankéřům však nadále dělá velmi nízký růst cenové hladiny a reálná hrozba deflačního scénáře. Připočteme-li si k tomu opětovné zpomalení ekonomik našich významných obchodních partnerů v eurozóně, je jasné, že s úplně čistým štítem do roku 2015 vstupovat nebudeme. Rizika však existují vždy a jak se opakovaně ukazuje, největším problémem bývá přílišný pesimismus, skepse a nedůvěra. Toho bychom se měli v následujícím roce vyvarovat.
autorem textu je analytik Jiří Šimara, Cyrrus, a.s.
