Volební emoce jsou za námi a schopnost rychle sestavit vládu rozhodne o tom, jestli se naše ekonomika začne stavět na nohy.
Anketa:
Chcete, aby příštím premiérem byl Andrej Babiš, lídr hnutí ANO?
Výsledky voleb přinesly většině lidí spíše zklamání. Nejen kvůli samotným výsledkům, které u většiny stran zůstaly hluboko pod očekáváním, ale také - a možná především - kvůli tomu, že na scénu důrazně vstoupil nový silný hráč, který nebude zřejmě příliš respektovat dosavadní pravidla české politické hry.
Tři úkoly
Pokud to povede k rychlému jednání, jasně definované smlouvě a především k ochotě se touto smlouvou řídit, může to české ekonomice výrazně pomoci. Pokud totiž po dlouhé agónii poslední doby něco nemáme, je to čas. Zatímco okolní země se dokázaly z hospodářské krize vzpamatovat poměrně rychle, naše fixace tříprocentním schodkem státního rozpočtu bez ohledu na následky znamenala, že jsme se zbytečně plácali na místě minimálně o dva roky déle, než bylo nutné. A pokud si zároveň uvědomíme, jak nás u našich partnerů poškodila nečitelnost v řadě celoevropských otázek, je jasné, že nemáme času nazbyt.
Pokud se snad povede co nejrychleji po ustanovení sněmovny (už tak zbytečně odloženém až na konec listopadu) sestavit novou vládu, čekají ji vedle nastavení všech politických parametrů tři zásadní ekonomické úkoly. Jejich (ne)splnění pak rozhodne o tom, jak bude vypadat celé volební období.
1. Státní rozpočet
Prvním klíčovým krokem je revize státního rozpočtu. Tedy té malé části, kde výdaje nepřikazuje zákon, ale kde záleží na rozhodnutí vlády. A právě proto, že jde o relativně malou část rozpočtu, musí vláda velmi opatrně vybrat, na co se chce soustředit. A musí přesvědčivě vysvětlit, proč si vybrala právě tyto oblasti a jaký multiplikační efekt podle ní tyto investice budou mít.
2. Vyrovnat se s Unií
Druhým klíčovým krokem je rychlé napravení našich vztahů v Bruselu a s našimi hlavními partnery v rámci Evropské unie. Za poslední tři roky jsme se dokázali stát nečitelným a nepochopitelným partnerem, který odmítá hledat cestu, jak vyvézt Evropskou unii z krize. Nedokázali jsme přijít s jasnou a vyargumentovanou politikou vůči Unii, ani jsme nezkusili debatovat o tom, co vlastně jako její členové chceme a jak toho můžeme zkusit dosáhnout. Argumenty, že jsme malí, neobstojí - podobně malé země dokážou být v Bruselu velmi úspěšné, pokud umí své cíle jasně vysvětlit a ostatní je považují za věrohodné partnery.
3. Hospodářská politika
Třetím důležitým krokem bude rychlá dohoda na dlouhodobé hospodářské politice a jasné stanovení priorit. Možná, že dlouhodobá podnikatelská perspektiva pomůže s tím, čeho se poslední roky zoufale nedostávalo - debatě o tom, kam se má český stát vydat, jak zajistit jeho dlouhodobou konkurenceschopnost a úspěšnost. Možná se tak konečně dočkáme efektivního financování vědy, snad konečně dojde na dlouho odkládané změny našeho školství, pevně doufám, že přijde reformy pokaženého systému aktivní politiky zaměstnanosti.
Ač se to při prvním pohledu na volební výsledky nezdá, máme šanci začít s rychlou obnovou české ekonomiky. Na jedné straně to bude vyžadovat odvahu, na druhé straně ochotu k nebývalým kompromisům. A selhání bude znamenat tak silnou deziluzi voličů, že příští volby dopadnou mnohem drsněji.
(Text vznikl ve spolupráci se portálem penize.cz)
