Jsme evropskou zlatou velmocí? Ne, nejde o vtip, ale smutný fakt. V celosvětovém měřítku nejsme sice žádnou konkurencí pro země jako Čína, Rusko nebo Jihoafrická republika, nicméně v tom evropském tomu tak opravdu je. Český stát disponuje ložisky zlata v hodnotě několika set miliard! Dosud však nebyla vůle je jakkoli zhodnotit. Proč?
V celé republice je evidováno na 15 ložisek zlata. Jen část z nich však byla podrobena bližším průzkumům, které ukázaly, že ložiska obsahují zásoby okolo 500 tun žlutého kovu! Nabízí se otázka, kolik tun se nachází v dalších, dosud neprobádaných oblastech? Při aktuální tržní ceně zlata okolo 42 tisíc dolarů za jeden kilogram si můžeme snadno spočítat, že hodnota zlata vytěženého u nás by dosahovala přinejmenším okolo 460 miliard! Jen pro představu, největším producentem zlata je aktuálně Čína, která ročně vytěží okolo 400 tun zlata. Navzdory tomu však zlato nikdy nevyváží - dokonce právě naopak - patří k největším světovým dovozcům. Do zlata se totiž snaží převést většinu svých kapitálových úspor. Mnozí se domnívají, že ve srovnání se světovými velmocemi jde v podstatě o zanedbatelnou částku, ovšem ne v evropském měřítku. Je třeba si uvědomit, že aktuálně Česká republika veškeré své zlato dováží a zdaleka nejde o zanedbatelné množství. Ostatně, zlato je cennou komoditou při výrobě mnoha zařízení, včetně mobilních telefonů nebo počítačů.
Cenná ložiska
V přírodě se vyskytuje zlato dvojího typu - v horninách a zlato říční, které známe z amerických westernů. Jde o původní zlato horské, ale díky různým vlivům došlo k jeho uvolnění do vodních toků. Nejprve se u nás zlato rýžovalo, jelikož šlo o méně náročný způsob jeho získávání, až později se přešlo k hlubinné těžbě ze skalních masivů.
Aktuálně se v Česku nacházejí tři velmi lukrativní ložiska - Kašperské hory, obce Čelina a Mokrsko na Příbramsku a Zlaté hory v Jeseníkách. Podle průzkumů britské společností Rio Tinto z 90. let, které však pro odpor starousedlíků nebyly nikdy dokončeny, se zde dohromady nachází na 500 tun cenného kovu! Důvodem, proč nebylo zlato doposud těženo, je jeho jemnozrnná struktura, na kterou neměli naši předci efektivní technologie. Na rozdíl od Příbramska již v minulosti těžba probíhala v Kašperských horách, ale stále se zde nacházejí velmi cenné zásoby.
Zatímco v lokalitě Mokrsko je zlato příliš jemnozrnné, a tak by muselo být těženo povrchovým způsobem s použitím kyanidového loužení, které však zakazuje horní zákon, v Kašperských horách by šlo o podzemní způsob těžby.
Lobby naší doby
Proč však ČR v otázce těžby dosud prokrastinuje? Vinu na tom má nedostatečná informovanost obyvatel vesnic z okolí ložisek, politický populismus a zejména zelená lobby, která by se měla zaměřit na daleko palčivější témata, jako je živočišná výroba. Ta přírodu zatěžuje mnohem více než jednorázová těžba takového množství zlata, se kterým by naše země vystačila na dalších sto let a nemusela by je draze dovážet ze zahraničí.
Těžbu zlata upravuje horní zákon a z hlediska působnosti spadá pod ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu a obchodu. Jakožto součást nerostného bohatství je zlato ve výlučném vlastnictví státu a bez povolení se nesmí jakkoli získávat. V podstatě i rýžování na řece jen tak pro zábavu by mohlo být trestné. Těžební průmysl však od počátku 90. let dlouhodobě upadá a stát v současné době nemá potřebné technologie ani dostatečné personální zázemí na to, aby převzal těžbu plně na svá bedra. Čas od času sice vyhlásí tendr, kterého se většinou účastní zahraniční investoři, ale ti narážejí na odpor starousedlíků z okolí ložisek. Nepřispěla k tomu ani politická agitace někdejšího poslance Libora Ambrozka, který v roce 2001 prosadil zákaz metody těžby zlata pomocí kyanidového loužení. V období hospodářské krize roku 2012 začala být možnost těžby znovu diskutována, avšak závazek stávající vlády Bohuslava Sobotky neumožnit další průzkum, který by vedl k těžbě zlata na našem území, ji na několik let zcela pohřbil.
Kyanidová horečka
Ekologická hysterie vyvolaná nešťastnou událostí v rumunském zlatém dole Baia Mare před několika lety vedla k plošnému zákazu kyanidového loužení. Rumunská nehoda vzniklá lidským pochybením však posloužila spíše jako záminka. Nutno podotknout, že kyanidové loužení je nejefektivnější a nejvyužívanější metodou těžby zlata po celém světě včetně například Nového Zélandu a děje se tak bez větších vlivů na životní prostředí.
Paradoxem je, že zákonná úprava zcela opomíjí společnost Draslo v Kolíně, která kyanid dokonce vyrábí a mimo jiné pro účely těžby vyváží do celého světa. Továrna stojí podél řeky v obydlené oblasti. Paradox, že? Kyanidové loužení je navíc pod přísným dohledem International Cyanide Management Institute, který dbá na likvidaci kyanidu v rámci ekologicky stanovených norem.
Obavy nejsou na místě
Obyvatelé z okolí ložisek se dále obávají devastace krajiny, toxických hald a možných havárií. Když pomineme poslední s odkazem na případ v Rumunsku, který byl však zcela ojedinělý, zakládají se tyto obavy především na nedostatečné informovanosti. Z většiny by totiž šlo o podzemní způsob těžby. Vytěžená zemina, odborně hlušina, bude zpětně navezena do prostor po těžbě, a tak na povrchu žádné haldy narušující krajinný ráz nevzniknou. Moderní doly dnes už vypadají zcela jinak, než byl případ z Rumunska.
Oproti tomu povrchová těžba (tedy pomocí vyhloubení lomu) přichází v úvahu jen v ložisku Mokrsko, kde by bylo dotčeno několik domů. Na druhou stranu je zde možnost nemalých kompenzací a lokalita měla být dávno klasifikována coby chráněné ložiskové území. Stavba těchto domů tedy neměla být vůbec povolena.
Po celé republice navíc existují případy skládek a hald po těžbách různých jiných nerostů, ať už sulfidu v Dlouhé Vsi s obsahem jedovatého arzenu, nebo kyanidové odkladiště u Vlašimi, které i bez rekultivace přirozeně zarůstá lesem, jenž je součástí rezervace.
Těžba zlata by tedy, až na případ ložiska v Mokrsku, měla na přírodu i obyvatele minimální dopad. V případě Mokrska je to otázka diskuse a technologických možností do budoucna. Na její realizaci by vydělal nejen stát a případný investor, ale především obce i místní, kterým by se tak otevřela řada pracovních příležitostí.
Zlatá liga
Bude to snad v České republice zakrátko vypadat jako na pověstném dubajském Zlatém souku, kde se údajně nachází až deset tun tohoto cenného kovu? Kdoví. Dubaj, ač zdaleka nepatří k výše zmíněným těžařským mocnostem, je významným obchodním uzlem "zlaté ligy". Ročně se tu prodá zlata v hodnotě okolo 70 miliard USD. Třeba i u nás časem vyrostou megalomanské stavby jako nejvyšší budova světa Burdž Chalífa nebo největší hotelový komplex světa Atlantis the Palm, který si už stačila oblíbit také řada známých českých osobností.
Erika Daňková
