Vymahačským firmám, které vymáhají dluhy ze spotřebitelských úvěrů od spotřebitelů v prodlení, může za případné nekalé obchodní praktiky při vymáhání hrozit nově až pětimilionová pokuta. Důvodem je rozhodnutí Soudního dvora EU, že na právní vztah mezi takovou firmou a dlužníkem v prodlení se splácením dluhu se uplatňuje směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům. S odvoláním na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) z letošního 20. července o tom informoval server epravo.cz.
Na firmy, které se zabývají vymáháním pohledávek, by se tak v ČR vztahoval zdejší zákon o ochraně spotřebitele. "Pro vymahačské společnosti to v našich podmínkách znamená možnost uložení pokuty až do výše pět milionů korun v případě, že tyto při vymáhání pohledávek vůči spotřebitelům uplatňují nekalé obchodní praktiky," stojí v článku.
Autorka článku advokátka Zuzana Gajdošová zastává názor, že na rozhodnutí soudu je možné se v Česku odvolávat již nyní. "I když je obecná závaznost rozhodnutí SDEU pořád diskutabilní, rozhodnutí tohoto soudu bývají českými soudy či jinými veřejnoprávními subjekty standardně respektována. Na zmíněné rozhodnutí SDEU ve věci ochrany spotřebitelů při vymáhání dluhů je tedy možné se nyní odvolávat i v ČR, a to bez toho, aby bylo nutné splnění dalších podmínek, včetně změny zákona," uvedla na dotaz ČTK.
Podle České národní banky, která na spotřebitelské úvěry dohlíží, obecně platí, že spotřebitel se může obrátit na příslušný úřad odpovědný za dohled nad dodržováním zákazu používání nekalých obchodních praktik. Úřad věc prošetří a případně zahájí řízení o přestupku. "Příslušný orgán aplikuje ustanovení českého právního řádu a přitom zpravidla přihlédne k související judikatuře SDEU," sdělil ČTK tiskový odbor ČNB.
Nekalou praktikou, za kterou by mohly být vymahačské firmy postiženy, může být podle Gajdošové například vyvíjení nepatřičného psychického nátlaku. "Například dlužníkům opakovaně volají nad přiměřenou míru, a to hlavně v pozdních večerních či dokonce nočních hodinách, a používají přitom důraznější vyjadřovací prostředky," popsala. Dalšími takovými praktikami podle ní můžou být případy, kdy vymahačské firmy dlužícího spotřebitele řádně neinformují o příslušném smluvním základu, přesné celkové výši pohledávky nebo o jeho právech a povinnostech.
"Hranice mezi přestupkem a trestným činem v této oblasti není často příliš ostrá. Vždy tak bude záviset na posouzení konkrétních okolností toho kterého případu, zdali jednání vymahačské společnosti nedosáhlo již intenzity sankcionovatelné trestněprávně," dodala. Pokud by však policie dospěla k závěru, že při vymáhání dluhu konkrétní praktika nepředstavovala trestný čin, může danou věc postoupit příslušnému úřadu k projednání jako přestupek podle zákona o ochraně spotřebitele, uvedla.
Tiskový odbor ČNB dodal, že centrální banka nedohlíží na vymahačské firmy, které pouze spravují a vymáhají postoupené pohledávky. "Dozor nad plněním povinností stanovených v zákoně o ochraně spotřebitele tak v tomto případě přísluší České obchodní inspekci," uvedl.
České domácnosti dlužily k letošnímu červenci na spotřebitelských úvěrech 226 miliard korun.
