Evropská komise navrhla a Evropský parlament v průběhu roku 2012 odsouhlasil zavedení nové celoevropské daně z finančních transakcí: z obchodů s akciemi, dluhopisy a z nich odvozenými finančními produkty (deriváty). Daň v lednu 2013 odsouhlasilo jedenáct zemí s tím, že by mohla fungovat již od ledna 2014. Proti návrhu je ale například Velká Británie a zatím i Česká republika, pochyby a odpor nyní vzrůstají i mezi signatáři, například v Německu.
Odůvodněním zavedení této daně vůči veřejnosti bylo, aby se banky a jiné finanční instituce spravedlivěji podílely na "překonání" krize, kterou prý způsobily a také aby se vytvořily "demotivující nástroje" proti rizikovému jednání. Zároveň je to také pokus Evropské unie vytvořit si úplně nový vlastní zdroj financování, nezávislý na souhlasu vlád členských států.
Daň z finančních transakcí by opravdu mohla znamenat méně rizikové obchodování na evropských burzách. Ovšem v tom smyslu, že by se na nich obecně obchodovalo méně a některé by byly prostě odsouzeny k zániku. Útok na finanční trhy se v tomto případě rovná útoku na evropskou ekonomiku vůbec. Nehledě na to, že de facto by se zdanění nejvíc dotklo nikoli údajných viníků krize.
Spekulativní obchody budou zvýhodněny
Plátcem daně budou v podstatě všechny finanční společnosti sídlící v zemích, které daň z finančních transakcí schválily: Německo, Francie, Španělsko, Rakousko, Belgie, Portugalsko, Řecko, Estonsko, Slovinsko, Slovensko a Itálie. Takovéto firmy, jako evropští rezidenti, budou povinnými osobami bez ohledu na to, zda budou investovat do produktů vydaných v Unii nebo v jiných zemích.
Výška daně ještě není definitivní, jednání nejsou uzavřena, ale pokud se počáteční návrhy nezmění, sazba bude 0,1 procenta pro akcie (Francie si jednostranně zvedla tuto sazbu na 0,2 procenta) a 0,01 procenta pro deriváty (futures, opce a podobně). Na první pohled mohou sazby vypadat jako směšně nízké, zanedbatelné, ale na investory a obchodníky můžou mít zásadní dopad.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem a jehož autorem je Petr Pořízek, čtěte ZDE.
