Stát ukončil mnohomiliardovou žalobu na Jiřího Tesaře a spol. V rámci smíru s Nomurou stáhlo ministerstvo financí žalobu o náhradu škody ve výši 6,9 miliardy korun na někdejší šéfy IPB.
Manažer Nomury Eduard Onderka, bývalá vysoká evropská šarže japonské banky Randall Dillard a někdejší hlavní architekt impéria Investiční a Poštovní banky (IPB) Jiří Tesař mohou opět o něco klidněji spát. Ministerstvo financí již stáhlo žalobu, v níž se po nich požadovala úhrada škody ve výši 6,9 miliardy korun. Šlo o obchodní spor.
Neveselá historie IPB
Rozepře byla ukončena v rámci smíru s Nomurou, který byl uzavřen v listopadu 2006. "Žaloba byla ve lhůtě stanovené dohodou vzata zpět, mimo jiné proto, že se jednalo o žalobu na dozorčí radu a aktivně legitimovaným orgánem pro žalobu tohoto typu bylo představenstvo," uvádí Radek Šnábl, ředitel mezinárodněprávního odboru ministerstva financí.
Uhlazení žaloby Nomura přivítala. "Nomura vždy tvrdila, že její zaměstnanci nikdy nic špatného neudělali," dodává mediální zástupce japonské banky Jiří Hrabovský. "Všechny nároky vůči zaměstnancům Nomury byly nelegitimní," zdůrazňuje.
| Temný IPB Group Holding (Ze zprávy konkursní správkyně IPB Group Holding) |
| K platbám pojistného pro VZP: „V předložených dokladech (holdingu, pozn. red.) vládne veliký nepořádek."
„Od roku 2001 do 2005 byly dále vypláceny odměny členům představenstva a dozorčí rady ve výši 1,5 a později 1,4 milionu korun. Máme pochybnosti o tom, zda v případě, že firma je v likvidaci, mají členové statutárních orgánů (poznámka - dva členové představenstva, z toho jedním z nich je likvidátor, který byl u firmy zároveň v pracovním poměru za plat údajně šedesát tisíc měsíčně, a tři členové dozorčí rady) dostávat odměnu za výkon funkce, a to za situace, kdy firma má dluh 11 miliard a za firmu jedná likvidátor."
„Na dotaz, za jakou částku bylo na ČSOB převedeno opční právo (na nákup akcií IPB Pojišťovny, pozn. red.), likvidátor uvedl, že asi za padesát milionů, že neví. Likvidátor nebyl schopen sdělit, zda bylo o převodu opčního práva na ČSOB rozhodováno valnou hromadou a zda byla cena o převodu opčního práva stanovena znaleckým posudkem."
„Likvidátor na schůzce dne 22. 9. 2006 tvrdil, že veškeré účetnictví je archivováno ve firmě ČSOB Investment Banking Services. Hovořila jsem telefonicky s kontaktní osobou Ing. Kalou a tento projevil roztrpčení nad tím, že budou muset umožnit nahlížet správkyni konkursní podstaty do archivovaného účetnictví s odůvodněním, že nikdo nepočítal s tím, že účetnictví někdo v budoucnu bude požadovat a do něho nahlížet." |
Banka před svým krachem proto řadou transakcí převedla určitý majetek (práva na kontrolní balík akcií Českomoravského penzijního fondu a IPB pojišťovny) právě na IPB Group Holding. Tato práva neboli opce spolu s majetkem zkrachovalé IPB přešly po jejím krachu na ČSOB, která zároveň získala kontrolu i nad holdingem. Před šesti lety jej pak poslala do likvidace.
ČSOB kontra Nomura
Nové vedení holdingu ale zpochybnilo cenu, kterou IPB Group Holding zaplatil za práva na získání akcií penzijního fondu a pojišťovny. Tvrdilo, že byla nadsazena o 6,871 miliardy korun. Holding, teď už pod taktovkou ČSOB, proto požadoval po top manažerech Nomury a Tesařovi, aby škodu uhradili. Seděli totiž v dozorčí radě IPB Group Holding a za tento obchod se měli zodpovídat. Paradoxně nebyla podána žaloba na představenstvo, které firmu řídí a rovněž odpovídá za všechny obchody.
Bezmála sedmimiliardovou pohledávku vůči trojici nakonec prodal likvidátor IPB Group Holding státní České konsolidační agentuře za zhruba čtyři miliony korun, což ukazuje na skutečnou hodnotu vytvořené pohledávky. Do doby, než bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý urovnal dlouholeté spory s Nomurou, "spala" pohledávka v konsolidační agentuře.
Dohoda mezi státem a Nomurou ale předpokládala stažení vzájemných žalob. Sedmimiliardovou pohledávku proto ministerstvo financí koupilo od ČKA za 3,925 milionu korun a následně žalobu v minulém roce stáhlo. Na druhou stranu japonští investiční žraloci přestali napadat kroky státu.
Nomura například uznala nároky státu vůči IP bance, což je nástupce IPB. Tím se například usnadnila cesta České národní banky k deseti milionům korun, které představují odměnu pro nuceného správce Petra Staňka. Centrální banka totiž požadovala po bývalé IPB zaplatit náklady na výkon nucené správy, kterou na banku uvalila v červnu roku 2000.
Po krachu IPB se do plných obrátek roztočil kolotoč vzájemných žalob mezi hlavními hráči zpackané nucené správy a prodeje majetku IPB do rukou ČSOB: státem, Československou obchodní bankou a Nomurou. V současnosti se řeší už jen to, kolik stát zaplatí na odškodném pro Nomuru, a spory mezi bývalými spojenci - státem a ČSOB.
Foto: archiv
