Surfování
Na správné vlně. Když ne na Bali, tak alespoň na českém rybníku

Se surfařským prknem si potykal až v sedmadvaceti, a i když během prvních jízd zlomil prkno, chytil ho tento sport natolik, že se z něj stal profesionál. "Na surfu mě nejvíc baví, že toho moc nepotřebujete. Stačí plavky, prkno a hybaj do vody," říká Aleš Tůma, majitel cestovky Surf and Travel, která organizuje surfové kempy po celém světě. Kvůli koronakrizi tráví léto jen u rybníka, ale věří, že již brzy se dostane k oceánu. Jak se podle něho aktuální situace podepíše na chuti lidí cestovat? A vyplatí se nakupovat letenky už nyní?

Surfař, který musí trávit léto u rybníka... Chybí vám vlny?
Chybí a moc, ale naštěstí se dá surfovat i v Česku, a to za speciálním člunem, který za sebou dokáže udělat i metrovou, "nikdy nekončící" vlnu. Říká se tomu wakesurf, a i když to není zrovna moc ekologické, je to příjemná alternativa k surfování v oceánu. Pro lidi, kterým chyběly vlny jako nám, jsme proto připravili wakesurfové kempy na Rozkoši u Náchoda. Kromě toho se tam ale i učíme vše, co by měl člověk o surfování vědět, aby se mohl dále rozvíjet - správná technika pádlování, vstávání na surf, teorie proudů a vln a vůbec fungování oceánu. Je to taková příprava na suchu, ale i ta je nesmírně důležitá. Kdo je totiž připraven, stráví pak v oceánu více času na prkně než pod ním.

Jak jste se dostal k surfovému prknu? Jezdil jste předtím i na jiných prknech, třeba na snowboardu?
Poprvé jsem surf zkusil až v sedmadvaceti v Brazílii. Vůbec mi to nešlo, půjčil jsem si příliš krátké prkno, které po pár jízdách skončilo vejpůl. I když to bylo fiasko, začalo mě to bavit natolik, že se každá moje následující dovolená změnila v cílené vyhledávání surfařských spotů, tedy míst ideálních k surfování. Než jsem začal chytat vlny, jezdil jsem na snowboardu. A pak na každém "prkýnku", na kterém se dá jezdit bokem. Na surfu mě nejvíc baví, že toho moc nepotřebujete. Stačí plavky, prkno a hybaj do vody. Navíc využíváte jen čistou přírodní energii, nepotřebujete žádné motory či jiná pohybovadla.

A byl jste z toho tak nadšený, že jste to chtěl učit i další suchozemce.
Vlastně je to tak. Už tomu bude přes čtrnáct let, co jsem na Bali potkal kamarádku a společně jsme založili první českou surfovou cestovku. Jelikož jsme v tomto oboru byli pionýři, a ještě k tomu jsme podnikali v zahraničí, neměli jsme od koho čerpat jakékoli informace. Na všechno jsme si museli přijít sami, což nás stálo dost úsilí a taky peněz na pokutách... Občas jsme holt šlápli vedle. Musím přiznat, že naše začátky byly hodně punkové. Teď už ale fungujeme jako klasická cestovní kancelář s účetní a dalšími zaměstnanci. Na druhou stranu jsme lidem ukázali něco nového - po prvním surf kempu ve Francii jsme museli díky velkému zájmu uspořádat hned další v září. A pak už to takhle šlapalo každý rok.

Surfing je teď hodně populární. Možná by se dalo říct - kdo nesurfuje, není Čech. Chápu, že vás to živí, ale přece jen... Nevadí vám, že už to víceméně dělá každý?
Ono je surfování a "surfování". Kdo má čas sypat na sociální sítě každý den "vypózovanou" fotku z pláže se surfem, pak nemá moc času na samotné trénování. Pravdou je, že počet lidí ve vodě stoupá, ale ten, kdo to myslí opravdu vážně a nebojí se objevovat, najde spoustu míst, kam masový surfing ještě nedorazil.

Jak takový surf kemp probíhá?
Většina klientů, kteří přijedou na naše surfové kempy, jsou začátečníci nebo mírně pokročilí, takže začínáme teorií a bezpečností, teprve pak se jde do vody. Používáme velké pěnové surfy, které mají větší stabilitu, a lidé si tak surfování více užijí. Během lekcí všechny natáčíme a fotíme, večer pak při video analýze klientům ukazujeme, kde dělají chyby a co zlepšit. Vedle surfování se snažíme také ukázat kulturu a zajímavosti z každé země, takže jezdíme na celodenní výlety, chodíme do lokálních restaurací, večer grilujeme čerstvé plody moře na pláži... Zkrátka si to užíváme se vším všudy.

Jak vypadá váš typický klient, který s vámi vyrazí surfovat?
To je dobrá otázka. Na evropské destinace jezdí mladší klientela, většinou studenti, a na ty vzdálenější a exotické destinace s námi vyrážejí, překvapivě, spíše třicátníci z oborů jako IT, marketing, lékaři či majitelé firem.

Když vypukla pandemie koronaviru a začaly se zavírat hranice, byli jste s klienty zrovna v Maroku. Jak jste se dostali domů?
Odjížděli jsme v době, kdy bylo jen pár případů hlášených v Itálii a situace nevypadala tak špatně. Jenže naše zpáteční lety byly zrušeny, a museli jsme tedy najít cestu, jak dostat všechny v bezpečí domů. Po týdnu telefonování s ambasádou a leteckými společnostmi, které nám letenky vždy prodaly a pak lety zrušily, jsme nakonec sehnali letenky z Marrákeše. Sice předražené, ale platily.

A pak jste museli zrušit zbytek pobytů. Jak jste se s tím vyrovnali?
Měli jsme v té době naplánované a plně obsazené kempy na Kostarice a v Portugalsku. Vše jsme museli zrušit a podle nařízení ministerstva pro místní rozvoj jsme našim klientům nabídli možnost voucheru, který nemá ukončenou platnost a lze ho využít na všechny destinace z naší nabídky, anebo vrácení peněz. Bylo to tak půl na půl - vratky versus vouchery. Naštěstí máme docela pevnou základnu příznivců, kteří s námi cestují už několik let, a ti nás podpořili tím, že s námi odjeli na kempy v Česku nebo kupovali oblečení, které nabízíme v našem e-shopu. Takže jsme přežili!

Jak si myslíte, že se aktuální stav podepíše na chuti lidí cestovat?
Hodně lidí se bojí, což je vidět podle dotazů, které nám chodí. Nejvíce mají strach z létání, takže když už někam vyrážejí, raději vlastním autem. Není se čemu divit, vždyť nás straší ze všech stran! Co se budoucnosti cestování týče, hodně bude záležet na tom, jak k dané situaci přistoupí média. Ale chuť cestovat nezmizí, věřím, že tuto vášeň nám nikdo nevezme. Ani bývalá hvězda ze SuperStar (smích).

Právě konec prázdnin bývalo období, kdy lidé začínali nakupovat letenky do exotických zemí, kam chtěli utéct před zimou. Jenže se zase straší s druhou vlnou pandemie. Jak to vnímáte vy? Koupit teď, anebo ještě počkat?
My už máme koupeno! Některé společnosti nabízejí opravdu výhodné letenky a v případě druhé vlny je možnost změny termínu či vrácení peněz. Takže pokud máte plány, držte se jich do poslední chvíle, naděje přece umírá poslední.

Přes všechna ta úskalí, která vám současná situace připravila, je možné na ní najít i něco pozitivního?
Pro nás konkrétně to je fakt, že nemusíme za vlnou cestovat tisíce kilometrů, protože v dnešní době si ji umíme udělat i na rybníku. Zároveň si užíváme krásy naší domoviny. Obecně si myslím, že lidé se zastavili, zpomalili a snad si i uvědomili, že není nutné hnát se nesmyslně dopředu, ale je potřeba najít si čas i na sebe a své blízké. Život se má prožít, ne propracovat.