Nová dohoda o Kypru postihne hlavně vklady zámožnějších investorů. Mohly by projít až 40procentním "haircutem". Ptali jsme se českých finančních odborníků, jakou největší lekci by si trhy měly vzít z kyperské krize a která země může problémový ostrovní stát následovat.
Michal Valentík, investiční stratég, ČP Invest
Největší lekce, respektive připomenutí je skutečnost, že v krajních a mezních případech mohou politici přijmout jakákoli opatření. V případě Kypru se hovořilo o znárodnění penzijních fondů a zdanění pojištěných vkladů v bankách do 100 tisíc eur.
Z toho plyne jasné ponaučení, že investor i běžný střadatel by se měli mít na pozoru a svá finanční aktiva diverzifikovat. Nic nesázet na jednu kartu, ať už se zdá sebelepší. Vidíme, že ani bankovní vklady nejsou bez rizika, a proto by si lidé měli vybírat dostatečně silnou banku, která ve své bilanci nemá žádné "kostlivce". Jinak se může stát, že spláčou nad výdělkem jako mnozí, kteří ukládali své finanční prostředky do kyperských bank.
Petr Sklenář, hlavní ekonom, J&T Banka
Prvotní moje reakce byla: Všem se neměří stejným metrem a je iluzorní věřit v pevnost politicky garantovaných slibů. Takže poučení pro všechny kritiky domácí politické scény zní: Politici v eurozóně nedělají rozhodně lepší rozhodnutí, nejsou v průměru výrazně erudovanější a nechápou dopady svých rozhodnutí lépe než ti čeští. Jsou na podobné úrovni. Zda je to optimistické, nebo pesimistické stanovisko, záleží možná na úhlu pohledu, osobně ho hodnotím jako realistické.
David Navrátil, hlavní ekonom, Česká spořitelna
Plynou z toho čtyři ponaučení: EMU se nepoučí, EMU ráda experimentuje, EMU nemůže takto fungovat dlouhodobě a pojištění vkladů je marketing, u něhož je důležité vědět, zda má i obsah (jak bezpečná je daná země, jak zdravý je bankovní sektor a jak zdravá je banka, do níž ukládám peníze).
Jakou další zemi uvidíme v problémech? Mimo obvyklé podezřelé lze zmínit Francii kvůli špatné makroekonomické situaci, která může brzo navnadit dluhopisové investory k testu.
Petr Dufek, ředitel oddělení makroekonomických analýz, ČSOB
Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost zemím, které se dlouhodobě potýkají se základními makroekonomickými nerovnováhami, zemím s extrémně expandovaným bankovním systémem a zemím, které o sobě a svých bankách nejsou informačně sdílné.
Základní pravidla bankovnictví stále platí, jen občas na ně někdo zapomene. Řízení rizik v bankách zůstává naprosto zásadní činností, které je nutné věnovat pozornost jak ze strany majitelů banky, tak manažerů i dozorových institucí. Stále platí, že si banky nemohou dovolit velké ztráty z investic a špatných úvěrů. O to více k tomu dochází v zemích, jejichž bankovní sektor výrazně přesahuje velikost ekonomiky. Ani nálepka daňového ráje v tomto směru nic nemění.
Když se podíváme na finanční výkazy kyperského bankovního sektoru v posledních třech letech (ztráty, špatné úvěry, kapitál), aktuální krize není nic překvapivého. Pokud k tomu přidáme základní trendy kyperské ekonomiky v posledních letech, získáme ne zrovna lichotivý obrázek: zranitelná ekonomika závislá na přílivu kapitálu motivovaného pověstí daňového ráje s neúnosně velkými a přitom kapitálově slabými bankami. Pozici politiků bych ani neřešil, spíše by mě zajímalo, co v posledních letech udělal pro zlepšení situace kyperský bankovní dohled.
Kdo může být další na řadě? Nebudu říkat kdo, protože není jednoduché to odhadnout, ale země s nějakým problémem nejsou v EU výjimkou. Když se podíváme, kdo se potýká s relativně vysokým podílem problematických úvěrů a úvěrovou angažovaností bank, tak se jistě nějaká další země najde.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Investičním webem a jehož autorkou je Michaela Toperczerová, čtěte ZDE.
