Někteří páni to tuze rádi. A dámy to tuze nerady vidí. Nevěstinec, vykřičený dům, bordel, hampejz nebo zábavní park pro dospělé muže. Říkejte tomu, jak chcete. Přináším zprávu z exkurze do jednoho z nejznámějších klubů v Praze. Zajímá vás, co se doopravdy děje za zavřenými dveřmi stánku prodejné rozkoše?
Přes den tu seženete všechno od hovězího přes peršan až po padělané rolexky. V noci dýchá pražská tržnice docela jinou atmosférou. Přicházíme k budově ozářené neonovými světly. Ze dveří se line hlasitá hudba. ShowPark pulzuje neřestí.
Před vchodem postávají taxíky. Ze dveří vychází vysoký štíhlý muž s prošedivělými vlasy. Startuje luxusní auto. Nejspíš už si užil dost dobrodružství, pro které sem muži chodí. Mě to moje teprve čeká.
Doprovázím tým pracovnic ROZKOŠE bez RIZIKA na jednom z pravidelných výjezdů do terénu.
"Co kdybych řekla, že je to obyčejný bordel a dívky, které v ShowParku pracují, prostitutky," ptám se toho dne odpoledne provozního ShowParku Michala Filipa. "Naše děvčata nejsou žádné prostitutky, jsou to výkonné umělkyně. Prostitutky se prostituují někde na ulici. U nás si slečny pronajímají pokoje a předvádějí v nich erotickou show. Jestli je součástí té show něco víc, to nedokážeme posoudit, to ví jen slečna a její zákazník." Slova volí přesně a vyslovuje rozhodně. Usměju se a přikývnu.
Lístek na centrifugu
Vyjdeme do schodů. U vstupních turniketů si nás změří ochranka. Vyžádáme si manažera. Ví o nás. ROZKOŠ bez RIZIKA je tu vítaným hostem. Pouští nás bez placení. Ostatním pánům na holení ochranka věnuje důkladnější péči - než je nechá cvaknout lístek a projít turniketem, prověří, jestli nemají zbraň, omamné látky a řekne si o dvě stě čtyřicet korun. Přesně tolik stojí čtyřiadvacetihodinová vstupenka na centrifugu, ze které se vám možná zatočí hlava. A možná taky ne. Odejít a vrátit se během té doby můžete, kolikrát se vám zamane.
Procházíme barem. Od jiných ho nic neodlišuje, snad jen hudba je až příliš nahlas. Vedle stojí výherní automaty. Vidím prostor s počítači - pánové, kteří chtějí šetřit dech, si mohou svou favoritku vybrat v databázi.
Z baru vedou ve dvou křídlech klikaté chodby lemované pokoji. Je jich tu asi šedesát. "Když jsou dveře zavřené, znamená to, že tu dívka není nebo právě pracuje," vysvětlí mi Veronika z ROZKOŠE bez RIZIKA. Klepat je zakázáno. Leckteré dveře jsou ale otevřené. Je sotva po deváté, na zákazníky zatím trochu brzo. Však i v baru posedává jen pár chlápků.
Dívky, které zrovna mají otevřený krám, postávají ve dveřích svého pokoje nebo leží na posteli. Některé pózují lačně, lákají muže korzující po chodbách přes práh, jiné na sebe vzájemně pokřikují, další zívají nudou. Tanga, podprsenka a vysoké podpatky. Pracovní uniforma je tu skoro jednotná, mění se jen barvy, vzory a materiály. Rudé, krajkové, s pusinkami, tygrované... Některé mají obleček vylepšený o podvazky nebo síťované punčochy. Blížíme se k pokoji, který bude pro dnešní večer naším stanovištěm. Dvoučlenný tým ROZKOŠE bez RIZIKA tu bude dívkám nabízet rychlotesty na HIV a syfilis. "Také budeme rozdávat kondomy, lubrikanty, informační letáky, nabízet poradenství k bezpečnějšímu sexu a vybízet klientky k návštěvě našeho poradenského a zdravotnického centra, kde můžeme provést i důkladnější zdravotní prohlídky," vykládá mi cestou terénní pracovnice Veronika.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem a jehož autorkou je Petra Dlouhá, čtěte ZDE.
