Majitel skupiny SPGroup, která ovládá firmy činné v průmyslu, developerství, pojišťovnictví či cestovním ruchu, již nechce zbytečně provokovat Českou národní banku. Své impérium si cení na pět miliard korun.
Za kolik jste loni prodal svou Českou podnikatelskou pojišťovnu (ČPP)? Odhady se pohybují od 1,3 do 2,5 miliardy korun.¨
Cena byla ještě o trochu vyšší, než jsou uváděné odhady. Pojišťovna byla finančně zdravá, měla 130 poboček a 765 tisíc klientů. Nejen fyzických osob, ale také malých a středních podniků. Vytvořil jsem tři tisíce pracovních míst, a to bez koruny státní dotace. Meta, na niž žádný zahraniční investor nedosáhl.
Před dvěma lety se v hlavních zprávách televize Nova objevila reportáž, že vaše ČPP zamlžuje hospodaření. Byl to „run“ pořádaný PPF, která tehdy Novu vlastnila a zároveň chtěla ČPP koupit?
Konkurence v pojišťovnictví je velmi silná a hrubá. ČPP v letech 2001 až 2003 rostla o miliardu ročně a v roce 2004 skončila s tržbami 3,85 miliardy korun. Logicky jsme tedy ubírali nejvíce klientů České pojišťovně (ve vlastnictví skupiny PPF, pozn. red.) a Kooperativě. Zkoušely nás porazit na trhu, ale neuspěly. Začaly nám proto ztrpčovat život jinak.
Co jste udělal? Volal jste Petru Kellnerovi?
Také. Hlavně jsme ale zvýšili tlak na trhu a přebírali jim další zákazníky.
V hospodaření ČPP tedy ministerstvo financí žádné pochybení neobjevilo?
Nejen ministerstvo. Pro mě je důležitější, že ČPP již déle než rok patří Kooperativě a neměli jsme od ní jedinou reklamaci.
Proč se tedy Ludmila Přibilová, bývalá zaměstnankyně ministerstva financí, která se také podílela na kontrole ČPP, stala později poradkyní výkonného ředitele vaší pojišťovny?
K tomu se nemohu vyjádřit. Nikdy jsem se s ní nesetkal. Prostě jsme nabírali odborníky se zkušenostmi z pojišťovnictví. Určitě by se našlo více případů, kdy bývalí zaměstnanci ministerstva pracovali pro ČPP. Pracovní trh v této branži je poměrně malý.
Jaké plány máte s malou pojišťovnou Slavia, kterou jste letos koupil?
Chceme poskytovat moderní formy pojištění, které větší ústavy kvůli zkostnatělosti nenabízejí. Slavia je jedinečná značka, která stále funguje.
Proč jste se vlastně v oboru pojišťovnictví tak zhlédl?
Dědeček mé manželky byl makléř na prvorepublikové pražské burze. Zbyly po něm nejen restituční majetky, byť některé, třeba třetinu smíchovského pivovaru, se nepodařilo získat zpět. Šlo o akciovou společnost a na tu se restituční zákon nevztahoval. Byl velmi váženou osobností, a ačkoli jsme se nikdy nepotkali, vnukl mi myšlenku stát se makléřem. První znalosti jsem načerpal z knih Juliuse Brabce z třicátých let, které jsem si vyhledal v pražské Národní knihovně. Licenci makléře jsem získal v Komerční bance a jako její zmocněnec jsem se podílel na zakládání Burzy cenných papírů Praha. Z makléřské praxe bylo k pojišťovnictví již kousek.
Z Komerční banky jste odešel šéfovat Podnikatelské bance, která byla v problémech a později ji ČNB poslala do likvidace. Vám zbylo na krku trestní stíhání, jež nejvyšší státní zástupkyně v roce 1999 zastavila. Ulevilo se vám?
Můžeme tuto kapitolu přeskočit? Nestydím se za ni, právo bylo na mé straně, což nakonec vyšetřila také policie, ale nechci zbytečně provokovat pracovníky v ČNB, oni mohou mít na vše jiný názor. Od té doby se jakýmkoli sporům se státem vyhýbám.
Poslední dobou vystupujete jako podnikatel, kterému příliš nezáleží na zisku. Dostavujete čestlický akvapark, modernizujete letňanské výstaviště PVA, samé nevýdělečné činnosti. Proč?
Dříve jsme byli hodně činní v průmyslu, ale přibližně před dvěma lety jsme změnili koncepci podnikání. Znamenalo to výprodej výrobních podniků a přesunutí zájmu do tří základní směrů: developerství, služby cestovního ruchu a pojišťovnictví. To ale neznamená, že nám nezáleží na zisku.
Podle některých investorů je provoz akvaparku v podstatě ztrátová záležitost všude na světě. To vám nevadí?
Návratnost investice máme spočítanou maximálně na deset let. Je pravda, že v zahraničí se většinou na provozu a vlastnictví podílejí municipality. V případě Čestlic máme spočítanou určitou výši vstupného, které je přizpůsobeno poměrně vysoké kupní síle Pražanů a turistů. Pokud by hlavní město mělo zájem atrakci zpřístupnit například sociálně slabším rodinám, můžeme jednat o formě jejich zvýhodnění.
Kolik bude činit vstupné?
Jednodenní víkendové přibližně 360 až 380 korun. Pro děti a přes týden by ceny měly být nižší.
Portfolio vašich firem je pestré. Od výrobce elektroporcelánu přes tiskárny až po pojišťovací makléře. Chystáte konsolidaci skupiny SPGroup?
Ve výrobě se chceme více koncentrovat na jeden obor, tedy tiskárenství spojené s obalovým průmyslem. Během pěti let bychom chtěli být mezi největšími tiskaři v Evropě s obratem pěti miliard korun. Pracovně již hovoříme o skupině OTK Group (Obchodní tiskárny Kolín, pozn. red.). Máme tři výrobní závody v Česku, obchodní zastoupení v Německu a chceme vybudovat další v Itálii a ve Francii. Výrobně-obchodní vstup připravujeme do Rumunska. Cílem je vyrábět na Východě a prodávat na Západě.
Jakou firmu chcete nyní koupit?
Postupně skupujeme tiskárenské a polygrafické výroby v Česku i v zahraničí. Jen v Česku jich je kolem tří set, z toho stovka stojí za pozornost. V našem hledáčku jsou firmy, které mají přibližně stomilionové až třísetmilionové tržby.
Z vaší skupiny vybočuje firma Elektroporcelán Louny, která vyrábí technickou keramiku. Neuvažujete o jejím prodeji?
Ne. Po delší době se nám podařilo podnik restrukturalizovat. Krizí prošlo ve světě celé odvětví výroby izolátorů, přerozdělily se největší trhy a všichni američtí a někteří evropští výrobci zanikli. My jsme přežili a teď z toho začínáme profitovat. Naším největším odběratelem je Siemens, který zmnohonásobil objednávky. Takže přikupujeme pece a zvyšujeme výrobu. Asijská konkurence je naštěstí v kategorii nejmenších izolátorů zatím limitována technologickými možnostmi. Proto momentálně jednáme o založení společného podniku s menším indickým výrobcem keramiky. Dodali bychom technologii a začali vyrábět také v Indii.
Jak dlouho chcete ve firmě zůstat?
Jsme na počátku konjunktury oboru, takže určitě ještě rok či dva vydržíme. Až budeme schopni prokázat ziskovou historii, můžeme přistoupit k prodeji.
Loni jste prodal jindřichohradeckou Jitku brněnskému investorovi Igoru Faitovi. Byla to tvrdá jednání?
Dohodli jsme se k oboustranné spokojenosti. Jet Investment Igora Faita se zaměřuje spíše na vnitřní restrukturalizaci koupených společností a již nečeká na období růstu, zato naše podnikání je vždy o dramatickém rozvoji. Vyhledáváme malé firmy, do nichž nalijeme peníze, dosáhneme s nimi na velké obraty a potom je prodáme.
Prý chcete uskutečňovat v rámci developerské divize každoročně dva obrovské projekty typu tisíc nových bytů nebo akvapark. Jak je to doopravdy?
Iniciujeme založení velkého realitního fondu, který by měl spravovat majetek za pětadvacet až třicet miliard korun. Bude určen pro velké profesionální investory, kteří budou schopni vložit alespoň sto milionů najednou. V Česku zatím chybí pro tento druh fondu přesná legislativa, a pokud nebude v dohledné době přijata, asi ho domicilujeme v Lucembursku. Jestliže takové zázemí získáme, každoročně bychom dvě velké akce rádi začali.
Nedávno se v ČR otevřela možnost založit realitní fond určený pro drobné střadatele. Toho využít nechcete?
Nashromáždit požadované miliardy by přes nízké vklady trvalo příliš dlouho. I největší české podílové fondy spravují pouze jednotky miliard.
Ještě spolupracujete se známým krizovým manažerem Václavem Novákem?
Ne.
Kolik vás stálo jeho účinkování ve Šroubárnách Zatec, které nakonec zkrachovaly?
Myslím, že je výborným teoretikem, ale špatným praktikem. V exekutivním managementu se mu zjevně nedaří. Působil v mnoha společnostech, ale nikde po sobě nezanechal přidanou hodnotu.
Na kolik si ceníte vlastní skupinu?
Na pět miliard korun.
* * *
Pavel Sehnal (42)
Mezi zlaté hřeby jeho kariéry patří vybudování a prodej České podnikatelské pojišťovny, za kterou inkasoval více než dvě a půl miliardy korun. Méně slavné bylo účinkování v Podnikatelské bance, kterou ČNB poslala do konkursu - Sehnal si vysloužil trestní stíhání, jež bylo před třemi lety ukončeno. Dnes jeho skupina SPGroup zaměstnává 1500 lidí, věnuje se developerství, polygrafii a opět brousí do finančnictví přes firmu Total Brokers. Jeho Obchodní tiskárny mají roční tržby kolem 1,6 miliardy, dalších tři sta milionů utrží Elektroporcelán Louny. Finanční situaci ostatních firem nechce Sehnal podrobně komentovat, přesto si vlastní skupinu cení na pět miliard korun. Nadšený sportovec rád tráví akční dovolené a pěstuje paragliding. Nedávno byl na mořských kajacích v Kanadě, po Nizozemsku jezdil na kolečkových bruslích a v Praze může být spatřen na malém skútru. Sehnal vystudoval planární optiku na ČVUT, je ženatý, má tři děti a řídí turbodieselovou Toyotu Land Cruiser nebo Porsche Cayenne.
Foto: Jan Šilpoch
