Symbolický poslední kus černého uhlí vytěží horníci v západoněmeckém Porúří. Uzavře se tak zhruba 200letá éra, kdy se v jednom z nejvýznamnějších uhelných revírů v Evropě dobývalo toto fosilní palivo. Nově se v Německu bude těžit jen hnědé uhlí, a to nejspíš až do 30. let.
Vrcholu svého významu pro Německo a jeho průmysl dosáhlo černé uhlí v 50. letech minulého století - v roce 1957 ve spolkové republice pracovalo přes 384 tisíc horníků ve 173 dolech. Už pár let poté ale začal být patrný postupný, avšak nezastavitelný pokles. Ve stále větší míře se ve spolkové republice šířilo používání ropy a topných olejů, navíc stoupala konkurence z Austrálie nebo Kanady, kde se černé uhlí těžilo výrazně levněji.
V roce 1977 už v Německu pracovalo jen kolem 102 tisíc horníků ve 43 dolech, o dvacet let později na 38 tisíc horníků v 17 dolech. Dnes zbývají doly poslední dva. K jejich provozu bylo potřeba zhruba 3500 horníků a dalšího personálu. Oba provozy se s koncem letošního roku uzavřou.
Symbolický je z dvojice především důl Prosper-Haniel u obce Bottrop nedaleko Essenu a Duisburgu. Právě u něho se za účasti německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, šéfa Evropské komise Jeana-Claudea Junckera či ministerského předsedy Severního Porýní-Vestfálska Armina Lascheta uskuteční oficiální rozlučka s těžbou černého uhlí.
Ukončení provozu dolu, v němž se ještě letos vytěžilo 1,8 milionu tun uhlí, ale nebude znamenat, že v něm okamžitě skončí všichni horníci a další zaměstnanci. Řada z nich se ještě v dalších měsících bude spouštět do hloubky kolem 1000 metrů, kde postupně demontují důlní stroje a budou dohlížet na údržbu šachet nebo řádné odčerpávání vody.
Uzavírka posledního dolu v Porúří ale každopádně symbolizuje hlubokou proměnu, kterou jeden z nejhustěji obydlených regionů Evropy za poslední desítky let prošel. I když do tohoto procesu německá vláda celkem investovala desítky a dost možná přes stovku miliard eur, nebyl jednoduchý a doprovázela ho zčásti velká nezaměstnanost a sociální potíže.
Názory na to, jak se proměna povedla, se dodnes liší. Zatímco třeba Stefan Berger z univerzity Ruhr je přesvědčen, že strukturní změna oblasti původně založené na těžbě a těžkém průmyslu se povedla lépe než kdekoli jinde na světě, ekonom Manuel Frondel má za to, že státní subvence byly přehnané a zabránily regionu rychleji se oddělit od průmyslu, který už dávno neměl budoucnost.
O definitivním konci těžby černého uhlí rozhodla německá vláda v roce 2007. Svůj krok doprovodila další dávkou subvencí - kolem 2,6 miliardy eur ročně.
Výpadek, který ukončení černouhelné těžby způsobí, Německo nahradí především zvýšeným dovozem. I ten ale nejspíš za necelých dvacet let skončí. Začátkem příštího roku má totiž zvláštní komise doporučit datum, kdy by spolková republika měla přestat využívat energii z uhlí. Očekává se, že to bude rok 2035.
