Nekonečná válka mezi palestinskými Araby a Izraelci již dvanáctý den prochází další epizodou. Ve všeobecném povědomí je to konflikt pramenící převážně z odlišnosti ideologií, náboženství a kulturních rozdílů. Ve světle současné hospodářské krize však roste vůle vysvětlovat jakýkoli konflikt či událost z hlediska ekonomického, nebo alespoň snaha předpovídat jejich ekonomické dopady. Peníze přece tvoří politiku.
Devatenáctého prosince skončilo šestiměsíční příměří mezi Hamasem a Izraelem. Hnutí islámského odporu okamžitě odmítlo klid zbraní obnovit, a to z důvodu, že Izrael neuvolnil tři roky trvající ekonomickou blokádu Gazy. Podle Izraele by tento krok ospravedlnil teroristické praktiky islámského fundamentalistického hnutí, které samo o sobě neuznává legitimnost Židovského státu.
Nevraživost mezi Araby a Židy není ničím novým. Je jen smutné, v jak krvavou smršť tentokrát přerostla. Případné dopady celého konfliktu na světovou ekonomiku těžko odhadovat. Zvlášť v situaci, kdy se téměř cokoli svede na krizi, se zdá takřka nemožné, separovat případné dílčí příčiny jednotlivých rysů vývoje ekonomik.
Přestože se již značná část západního světa vyslovila doporučením okamžitého ukončení vojenských útoků, spor je od samého počátku doprovázen otevřenou či skrytou podporou Izraele. Západní země by tak mohly rychle docílit znepřátelení si muslimského světa, což by se neobešlo ani bez ekonomických aspektů.
Již v úvodu konfliktu reagoval trh s ropou. Nelze tedy vyloučit další tlaky na zvyšování cen černého zlata, pokud se situace v Gaze brzy neuklidní. Přestože většina exportních zemí je s Evropou i Americkými státy zadobře, vztahy se mohou rychle změnit. Írán, který se řadí do pětky největších světových exportérů ropy, zároveň poskytuje finanční a materiální podporu Hamasu.
Propast mezi muslimskou mentalitou a křesťanským světem nebude nikdy přemostěna, zvlášť pokud je hlavním aktérem teroristické hnutí, založené na ideologii sebevrahů. Předák teroristické sítě Al-Káida Ammán Zavahrí dokonce označil izraelský útok na Gazu za součást křižáckého tažení západních zemí proti islámu a obvinil Baracka Obamu ze spoluúčasti na "protimuslimské kampani". Zbývá jen doufat, že většina muslimské obce, jejíž příslušníci jsou již výrazně zastoupeni v mnoha evropských městech, neuvažuje v podobném emocionálním měřítku. V opačném případě bychom stáli na pokraji propuknutí celosvětové ideově-náboženské války, jež by přinesla značné důsledky pro světové hospodářství.
Foto: archiv Týdne
