Čou Siao-čchuan, jeden z nejmocnějších mužů světových financí, šéf centrální čínské banky, zřejmě odpočítává poslední dny ve funkci. Příští týden se koná kongres Čínské komunistické strany, a soudruzi, podle předpovědí ekonomů, „umístí" bankéře na jiný post.
Pro hraje i Čouův věk, 59 let. Chce-li jej strana uplatnit v jiné vrcholné pozici během následující pětiletky, musí si pospíšit, neboť v 65 musí čínští úředníci povinně do důchodu.
Čou, vystudovaný chemik, technokrat s láskou k opeře, přenechá potenciálnímu nástupci řadu svízelných problémů. Ty však plynou ani ne tak z jeho rozhodnutí, jako spíše ze zásahů komunistické vlády, které jsou motivovány geopolitickými choutkami soudruhů.
Jejich ekonomika totiž roste kromě investic hlavně z vývozů. Fenomenální hospodářská expanze - aktuálně 11,9 procenta ve druhém čtvrtletí, nejvíce za dvanáct let - je opřena o podhodnocený jüan, který umožňuje držet ceny vývozů na vysoce konkurenční úrovni.
Aby čínská vláda udržela měnu nízko, nutí centrální banku prodávat jüan ve velkém a pumpovat hotovost do bankovního systému. Z těchto peněz jsou zhusta nakupovány třeba akcie, což přispívá k enormnímu růstu burzovních indexů - čínský index CSI 300 poskočil letos o skoro 200 procent -, ale rovněž k silným inflačním tlakům
Čouova banka proto letos sáhla už pětkrát k navýšení klíčových úrokových sazeb, ale ani tím - jak se dosud zdá - přehřívající se ekonomiku nezchladila.
Mezi Čouovy zásadní kroky ve funkci patří částečná revalvace (zhodnocení) čínské měny, dosud pevně zavěšené na dolar, k níž došlo v roce 2005 v reakci na „stížnosti" hlavních obchodních partnerů Číny, zejména USA. Ti soudruhům vytýkali, že měnu drží uměle nízko, aby stimulovali vývoz.
Zasvěcenci tvrdí, že Čou obhajoval pětiprocentní revalvaci, politbyro nakonec odkleplo pouze 2,1procentní zhodnocení.
Čouovu nástupci tedy není co závidět. Bude muset zápasit s ekonomikou na pomezí plánu a trhu, s řízenou měnou, cenovými regulacemi a s málo rozvinutým dluhopisovým trhem.
Foto: Reuters
