V roce 2009 zažila světová ekonomika krušné chvíle, její motor - americká ekonomika - se snažila odstranit následky světové finanční krize. Všichni letošní „vítězové" nejhoršího kšeftu roku proto mají napojení na federální americkou vládu. Tady jsou tři nejhorší podle deníku CNN Money.
Šrotovné. Jednalo se o dobře míněný plán, který měl zvýšit spotřebitelskou důvěru, zefektivnit palivovou náročnost automobilů, nakopnout automobilový průmysl a pomoci vytvořit nová pracovní místa. Namísto toho opatření neproporcionálně zvýhodnilo zahraniční automobilky, které celkově v USA vytvářejí méně pracovních míst než samotné detroitské automobilky. Za vládní šrotovné se většinou prodávaly pouze skladové zásoby, což přispělo ke zvýšení produkce a tvorbě pracovních míst minimálně.´
ČTĚTE TAKÉ: Šrotovné v USA pomohlo inflaci i průmyslové výrobě
Šrotovné rovněž z trhu ojetin odstranilo množství starých vozů. Vyhnalo tak nahoru ceny, což pocítili zejména lidé, kteří ojetiny běžně kupují. Šrotovné tedy poškodilo nízkopříjmovou skupinu obyvatel, přičemž z okna vyhodilo peníze daňových poplatníků. Jak říká známé rčení: cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Citi prodalo příliš levně Phibro. Citigroup prodalo svou divizi komoditního obchodování Phibro americké ropné společnosti Occidental Petroleum. Transakce se zdála být prozíravým prodejem, který měl zachránit problémovou firmu. Ve skutečnosti to byl dárek daňových poplatníků, protože Citi Group, jejímž majitelem je ze 34 procent federální vláda, dostala mizernou cenu.
Phibro bylo prodáno pouze za účetní hodnotu - částku, o kterou majetek přesahuje dluhy. To znamená, že hodnota nebyla založena na tržním ocenění, které bere v úvahu značné roční zisky.
ČTĚTE TAKÉ: Lieberman útočí na Obamovu zdravotní reformu
Špatný prodej TARP warrantů. TARP, vládní program pomoci s problematickými aktivy, schválil Kongres loni v říjnu v reakci na vznik obrovského množství nelikvidních hypotečních aktiv, která zamořila finanční sektor a spustila hlubokou finanční krizi.
Nejchytřejší část vládního podpůrného programu TARP byl - z pohledu daňových poplatníků - nákup akcií a warrantů od finančních institucí, které si od TARP půjčily peníze. Vláda jim tak pomohla v době, kdy postrádaly likviditu. Nehloupějším krokem byl naopak zpětný prodej warrantů institucím, které dluhy splatily.
Největší dlužníci tím pádem splatili své dluhy, dříve než by jinak byly schopni, a dostali své warranty zpátky ve chvíli, kdy jejich akcie začaly růst. Vláda tak ve skutečnosti pokryla jejich ztráty a na nákupu warrantů sama prodělala. Ve skutečném světe platí myšlenka: minimalizovat ztráty a maximalizovat zisk. U programu TARP je tomu naopak.
TARP (Troubled Asset Relief Program), kontroverzní program sanace finančního sektoru v celkovém objemu 700 miliard dolarů, což je zhruba 12,3 bilionu korun, bude ve Spojených státech platit až do října 2010.
Foto: ČTK/ AP
