Má pověst stále veselé, vtipné a pohotové ženy, což mnohokrát ukázala nejen ve svých televizních pořadech, ale i v rozhovorech. Loňský rok pro ni nezačal úplně šťastně, když diváci a kritika ztrhali snímek Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, který byl natočen podle její úspěšné stejnojmenné knihy. Náladu si však spravila na jeho konci, když vydala novou knihu Díky za fíky. Ještě před vstupem do nového roku jsme spisovatelku Halinu Pawlowskou (63) vyzpovídali, co by si chtěla splnit v roce 2019, jak dodržuje novoroční předsevzetí a jakým životním mottem se sama řídí.
Před dvěma měsíci jste pokřtila zatím poslední knihu Díky za fíky. Jaké jsou na ni reakce?
Má vydavatelka z vydavatelství Motto mi říkala, že výborné. Během prvních čtrnácti dnů jsem prý "prodala" víc než deset tisíc výtisků. Tak jsem moc ráda. Kamarádky mi říkaly, že se chvílemi smály nahlas a pak byly trochu dojaté.
Vaše knihy i pořady jsou humorné. Po kom jste v rodině zdědila vtipnou notu? Po rodičích, prarodičích?
Myslím, že ani ne. Nikdy jsem žádného svého prarodiče nepoznala. Nevím, jakou měli povahu. Můj tatínek byl dramatická osobnost. Byl mužem velkých gest. Miloval Chaplina a Laurela a Hardyho a Oldřicha Nového, ale nikdy se nedokázal smát sám sobě. Moje maminka rozhodně taky ne. Ale ta, a to jsem po ní asi zdědila, byla tak kritická, až se tomu sama smála. Tak nějak lehce sadisticky. Byla nesmírně lidská a laskavá a hodná, ale občas taky trochu zlomyslná. Můj humor přesto pramení v mém dětství. Byla jsem jedináček a nezbývalo mi, než si z té dospělé vážnosti kolem sebe začít dělat legraci. A pak jsem měla kamarádky, které jsou mými kamarádkami už padesát let, a s těmi jsem se smála nejen ostatním, ale smály jsme se i samy sobě. A to nám taky zůstalo.
Věnoval se u vás v rodině vůbec někdo psaní?
Můj táta byl básník. Psal básně. Vyšly mu v Kanadě, ve Francii a v Austrálii. Můj strýc byl význačný novinář a napsal několik historických knih. Má teta psala něžnou poezii, má maminka měla nejlepší slohy a vyučovala literaturu. U nás v rodině psali všichni. Ostatně tradice pokračuje. Má dcera napsala několik povídek a mně osobně přišly úplně báječné a mému zeti Tomáši Břínkovi vyšla druhá kniha v pořadí.
Právě váš zeť Tomáš Břínek si z vás často dělá veřejně legraci. Vadí vám to?
Můj zeť si ze mě dělá legraci na sociálních sítích a většinou mi to nevadí. Jen jednou jsem mu řekla: "Hele, tak tohle už ne!"
Je pravda, že vám kvůli jeho specifickému humoru volalo několik kolegů z branže, kterým jste musela vysvětlovat, že to či ono tak nemyslíte?
Kdepak, to není pravda. Ozvalo se mi jen pár bulvárních novinářů v touze rozdmýchat nějakou kauzu, aby zvýšili prodej.
Jak byste se vůbec popsala jako tchyně?
Myslím, že jsem druhá nejlepší tchyně na světě. Ta první nejlepší tchyně je moje tchyně. Bydlíme všichni dohromady a máme se rádi. S Tomášem se respektujeme a často se spolu smějeme.
Celý rozhovor s Halinou Pawlowskou najdete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA!
