První listopadový den roku 1918 připadl na pátek, druhý na sobotu. Na hlavním nádraží v Praze bylo zatčeno 59 trestanců z Terezína, včetně dvou vrahů. Republika zahájila sbírku na zlatý poklad. Pražský magistrát zakázal přejmenování hotelu Arcivévoda Štěpán na hotel Wilson.
Tři měsíce oslav
Český i moravský venkov proměnil oslavy konce války a vzniku republiky na sérii nekonečných oslav. "Mládež spálila rakouský prapor černo-žlutý a asi tři měsíce se tančilo a tančilo a jiných zábav bylo plno," popisuje revoluční oslavy kronika obce Poděšín na Vysočině. Nebylo divu, že pražský Národní výbor venkovany neustále vyzýval ke klidu a práci. Občas i úspěšně, jak potvrzuje zpráva otištěná Lidovými novinami v pátek 1. listopadu 1918. "Z venkova docházejí zprávy, že všude je klid, práce všude již byla zahájena. Na Kladně v dolech pracuje se plnou parou."
Pražský „Sherwood" vzor 1918
Z trestanecké pevnosti v Terezíně se během převratu podařilo uprchnout desítkám těžkých zločinců, včetně vrahů. Část se jich zanedlouho potkala na místě, na kterém se kriminálníci setkávají po každé revoluci či prezidentské amnestii - na pražském hlavním nádraží.
"Dnes ráno zatkly sokolské hlídky na státním nádraží v Praze 59 trestanců uprchlíků z Terezínské pevnosti. Jsou to samí těžcí zločinci, mezi nimi 2 vrahové, většina je odsouzena na 8 - 12 roků těžkého žaláře," uvedla stručná zpráva datovaná ke 2. listopadu 1918.
Dobrák z Prostějova
Novému státu scházel zlatý poklad. Praha proto vyzvala k národní sbírce a podle novinových zpráv se vůbec prvním dárcem stal šlechetný muž z Prostějova. "Na zlatý poklad československého státu jako první dárce přihlásil se p. Vejman z Prostějova, který za sebe a syny věnoval 1000 franků ve zlatě," uvedla pražská kancelář ČTK v sobotu 2. listopadu 1918.
Evropa dosud ve válce
U Padovy v severní Itálii začala jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří, světová válka ještě nebyla u konce a stále se umíralo v zákopech.
"Ve Flandrech zahájil nepřítel zase své velké útoky. Mezi holandskou hranicí a Delnze útočili Belgičané a Francouzi," mohli se dočíst čtenáři "Lidovek" v úřední zprávě o situaci na západním bojišti z 1. listopadu. Do Prahy už mezitím přijížděli demobilizovaní vojáci české národnosti, neboť "císař Karel sprostil bývalé rakousko-uherské vojsko přísahy".
Přílišná čilost hoteliéra Fischla
Republika žila přejmenováváním ulic, náměstí, kaváren či parků. Z kavárny v centru Ostravy byl revolučním davem násilím sundán velký svítící název HABSBURG, majitelem podniku za velké peníze teprve nedávno pořízený. Více než polovina písmen byla zničena, kavárník od zkázy uchránil jen R, A, H. Aby využil alespoň tři nepoškozená písmena, přejmenoval svůj podnik na kavárnu PRAHA. Zatímco v Ostravě rozhodl lid, v Praze žádal o změnu názvu přímo pan hoteliér z podniku Arcivévoda Štěpán, který chtěl přejmenovat na hotel Wilson.
Lidové noviny jeho akci nazvaly "přílišnou obchodní čilostí" a celou kauzu popsaly následovně: "Majitel hotelu Leop. Fischl zažádal, aby směl svůj hotel nazvat Wilson. Pražský magistrát to zavrhl s odůvodněním, že použití jména muže o lidstvo, národ a stát československý tak zasloužilého je k tomu účelu nevhodné."
Kočí dělá revoluci
"Velitelství rakouské armády se bálo i papírových figurek Sokolů a husitských vojáků," začínal obsáhlý novinový inzerát nakladatele Kočího z Prahy, který konečně mohl vyprázdnit svoje sklady. Za války totiž nesměl prodávat papírové vystřihovánky s názvy Husitské vojsko a Sokolský slet. "Teprve v našem československém státě dostává se také jim svobody," prohlásil Kočí o svém papírnickém zboží. "85 barevných, historicky věrných figurek husitských vojáků v čele s družinou Žižkovou" prodával revolucionář Kočí za 4.80 K.
