1929: Laciné Bulharsko a nahé Čechoslovačky

"Neušlechtilá touha po využitkování špatné bulharské valuty." To byl podle Lidových novin z léta roku 1929 hlavní důvod, proč si Češi oblíbili prázdniny v bulharské Varně. Oběd stál pakatel a na nudistických plážích se slunily krásné Čechoslovačky.

Ve Varně v kostýmech Evy

Některé turistické destinace si udržují neměnnou nabídku po dlouhá desetiletí. "Jednu ohromnou přednost má Varna a ta vyváží mnoho nepříjemností - je tam velmi lacino." Zaznělo v cestopisné črtě z léta roku 1929 na stránkách Lidových novin. Tutéž větu by mohla směle přebrat i současná média. Stejně jako dnes i před sedmdesáti lety trápily české turisty „orientální zvyklosti" Bulharů, avšak negativa vyvážily ceny. "Bulharům se to snad ani nezdá, ale Čechoslovák vidí všechno ve velmi růžovém světle. Jak by také neviděl, když za 8 Kč dostane oběd, za který by doma musel dáti nejméně 20 Kč. A to se nejen dobře nají, nýbrž také napije," pokračovala črta v Lidových novinách. Víno bylo tak levné, že si ho Čechoslováci dopřávali v nebývalém množství. „Zejména lze to pozorovati večer, jak víno rozvazuje jazyk," decentně poznamenal autor cestopisného článku. Našinci se však v Bulharsku dokázali pořádně odvázat. Varna navíc měla uvolněnou atmosféru, osm kilometrů upraveného pobřeží bylo prošpikováno nudistickými plážemi. „Na plážích Černého moře jsou nudistická oddělení, kde se sluní hezké Čechoslovačky v kostýmech Evy a docela jim to sluší," pochvaloval si jiný dobový text z roku 1929.

Kolik se vydělávalo

Než se vydáme do dalších turistických center, připomeňme si kupní sílu Čechoslováků právě v roce 1929. Služka si denně vydělala pouhých 10 korun, to značí asi 300 korun měsíčně. Stejně bídný plat měli čeledínové a pomocníci v zemědělství, zatímco ostravský havíř si měsíčně vydělal až 900 korun. Pomocný zřízenec finanční stráže (dnešní celník) si vydělal maximálně 1000 korun měsíčně, zatímco úředník finanční stráže dosáhl po 12 letech služby na plat 3000 korun měsíčně. A ministr vlády pobíral 9 tisíc za měsíc, přičemž podpora v nezaměstnanosti činila pro svobodného muže pouhých 40 a pro ženatého 80 korun měsíčně.

Proklatě drahý Jadran

Zatímco den pobytu ve Varně přišel s plnou penzí a hotelovým pokojem zhruba na 20 korun, Jadran byl dvojnásob dražší. „Mořské lázně Baška, český pension Vila Ruža, výborná kuchyně, byt a strava denně 40 Kč," nabízela pražská Synkova cestovní kancelář. To byla levnější varianta jugoslávské dovolené. Ta dražší přišla na 55 korun denně. Dovolená s Dubrovnickou akciovou společností, která sídlila v Praze na Havlíčkově nábřeží, skutečně zaručovala mimořádný luxus. Mimo jiné „uznané nejkrásnější koupání, vyhlášenou českou a francouzskou klimaticky upravenou kuchyň, řízenou známým odborníkem Kouříkem, subtropickou květenu, hudbu, sport, pensi s obsluhou a hroznovou léčbu".

Ze 40 tisíc jsou 4 miliony

Při výše uvedených platech si zahraniční dovolenou mohla dovolit jen poměrně malá skupina obyvatel. Měsíční pobyt na letním bytě v Cannes na francouzské Rivieře, ale stejně tak i měsíční dovolená v italském Rimini, vyšla s Čedokem na 1500 korun. Pro člověka bez práce závratná částka. Světová hospodářská krize sice v létě roku 1929 zatím na Československo neuhodila plnou silou, ale tehdejší nezaměstnaný si rozhodně nemohl dovolit žádnou dovolenou. Při podpoře 10 Kč týdně neměl ani na základní potraviny, vždyť litr mléka či bochník chleba stál 2 až 3 koruny, kilogram cukru 6 Kč, kilogram kávy 28 až 36 Kč, kilo vepřového 12 až 16 Kč. Zato dnešní sociální síť umožňuje, že na Jadran či k Černému moři míří i mnozí našinci na podporách v nezaměstnanosti a na sociálních dávkách.

Před sedmdesáti lety Evropané vůbec „dovolenkovali" o poznání méně než dnes. Prahu například za celý rok 1928 navštívilo pouhých 40 tisíc cizozemců, dnes jsou to neuvěřitelné čtyři miliony turistů. Maximálně 50 tisíc turistů za sezonu hlásila i bulharská Varna.                         

Dobrodružství v kánoi za dvacku

Nejoblíbenější dovolenou pro „českého měšťáka" byl v roce 1929 tuzemský pobyt na letním bytě. Ceny byly oproti jadranské dovolené poloviční, zhruba od 10 až 15 korun na den pobytu za osobu. S plnou penzí od 20 korun. Dobrodružné povahy mohly už před sedmdesáti lety vyrazit na adrenalinovou dovolenou, jak dokazuje inzerát „Campu Allen" ze Zruče nad Sázavou. Dospělým i dorostu byla za denní taxu 20 Kč zajištěna chutná domácí stravou, kánoe a dobrodružství. V rámci tuzemské dovolené bylo možno vyrazit nejen na Slovensko, ale i na Podkarpatskou Rus, která byla součástí republiky. V létě roku 1929 Lidové noviny konstatovaly, že "o Karpaty je zvýšený zájem". Turisté vyhledávali hlavně horské přechody hřebenů s cílem ve Volovci, v jehož okolí vyrostlo 12 turistických nocleháren a Klub čs. turistů vyznačil v lesích celou síť stezek.

Mezi oblíbená letní letoviska patřily i tuzemské lázně. Například sirnaté lázně ve Slatinicích u Olomouce se vydávaly za „Hanácké Píšťany" a nabízely vyléčení ischiasu, revmatismu, dny a kožních chorob. To vše za taxu 33 korun denně.

Čas dlouhoprsťáků

Zatímco si rodinka užívala dovolenou, pražský či brněnský byt výletníků byl ohrožen. Stejně jako dnes „bytaři" kontrolovali poštovní schránky či zvonili na zvonky a vytipovaný opuštěný byt se pak stával jejich snadnou kořistí. A na strachu z vykradení se samozřejmě dalo vydělat. „Neodcestujte, dokud jste Váš byt nepředali ku hlídání Brněnskému hlídacímu ústavu, Brno, Janská 2, Telefon č. 1243." Pojišťovací společnost Union z Prahy dokonce nabízela i pojištění zavazadel na cestách: „Doba cest - nejvyšší konjunktura pro dlouhoprsťáky. Už to tak bývá a nedá se tomu zabrániti i při největší pozornosti policie, nádražního a hotelového personálu. Zbavte se této starosti: kamkoliv cestujete, pojistěte své zavazadlo pro dobu od opuštění svého bytu až do návratu."       

Repro: Ivan Motýl