Čtvrtý srpnový den roku 1968 připadl na neděli a denní tisk s úlevou ohlásil odchod posledních sovětských jednotek z „československého státního území". Rusové se totiž na sklonku června 1968 zúčastnili společného vojenského cvičení armád Varšavské smlouvy na Šumavě, ale z republiky se jim příliš nechtělo. Nakonec odešli na pouhých sedmnáct dnů!
Sovětská zdržovačka na Šumavě
Ruští ozbrojenci opustili republiku ve směru na Užhorod v sobotu 3. srpna brzy ráno. Domácí tisk však nechtěl moskevské stranické vedení příliš provokovat, média se proto omezila na stručnou zprávu. „Dozorčí generál ministerstva národní obrany byl pověřen ministrem národní obrany předat Československé tiskové kanceláři tuto zprávu: - Dnešního dne, tj. 3. srpna t. r., opustily čs. státní území jednotky Sovětské armády, které se od 20. - 30. června t. r. zúčastnily spojeneckého velitelskoštábního cvičení." Potlačovanou radost z tak důležité zprávy například nedělní Lidová demokracie vyjádřila jen tím, že celou zprávu vysázela tučným písmem.
Společné cvičení vojsk Varšavské smlouvy ŠUMAVA se mělo původně konat až v září 1968. Českoslovenští generálové nicméně na jaře 1968 navrhli, aby se manévry o rok posunuly, načež si rozlícení sovětští velitelé vynutili svolání cvičení už na červen 1968. Vrchní velitel Varšavské smlouvy maršál Jakubovskij pak pozval na Šumavu dosud nebývalé množství spojeneckých vojáků, celkem přijelo skoro osmnáct tisíc mužů pěti armád. Zatímco vojáci z Maďarska, Polska a z dalších zemí opustili šumavské hvozdy hned po cvičení na počátku července, sovětská armáda zůstávala. Moskva ji na Šumavě držela jako strašáka vůči údajným „kontrarevolučním silám". Třetí srpnový den nakonec Rusové odešli, ale Moskva už dobře věděla, že jen na pár týdnů. Zato Československo si naivně oddechlo, což mimo jiné bezděčně zaznamenala redaktorka Lidové demokracie Alena Smetanová ve svém sloupku ze 4. srpna: „Z několika tranzistorů se ozvala informace o tom, že poslední sovětské jednotky opustily území naší republiky. Paní na lavičce se naklonila ke své sousedce: - Vidíte, já jsem to říkala, že všechno dobře dopadne a že se nemáme čeho bát! A už je to dobré!"
Kouzlo slova „internacionální"
Že už je vše dobré, to se domnívala i československá delegace, která v sobotu 3. srpna jednala v Bratislavě se stranickými špičkami pěti socialistických zemí Evropy (Sovětského svazu, Polska, východního Německa, Maďarska a Bulharska). Například Alexander Dubček byl přesvědčen, že předsednictvo KSČ v Bratislavě splnilo úkol, který mu byl dán. Závěrečné Prohlášení, které deklarovalo, že „ochrana socialismu je internacionální povinností všech socialistických zemí", Dubček bagatelizoval slovy, že „internacionální spolupráce naší Komunistické strany Československa s ostatními komunistickými stranami nám odkrývá prostor pro další rozvoj našeho demokratizačního procesu". Bohužel, Dubček asi nic netušil o pravém významu slova internacionální ale ani o takzvaném „zvacím dopisu", který sovětské delegaci podstrčil Vasil Biľak právě v Bratislavě.
Biskup Trochta a Miroslav Horníček
Lidová demokracie ve svém nedělním vydání otiskla i dva rozhovory. S novým litoměřickým sídelním biskupem Štěpánem Trochtou a se spisovatelem a hercem Miroslavem Horníčkem. Biskup Trochta se přiznal, že československým komunistům při složitých jednáních v Čierné nad Tisou i v Bratislavě „drží oba palce". Přitom právě komunistická strana Trochtu až do roku 1960 věznila v Leopoldově a do biskupské rezidence ho pustila nazpět teprve v červenci 1968. Za normalizace byl Trochta komunisty doslova umučen, když ho 5. dubna 1974 navštívil opilý krajský církevní tajemník Karel Dlabal a vyhrožoval mu, že mu „zpřeráží hnáty". Druhý den ráno byl Trochta nalezen v agonii a po několika hodinách zemřel na mozkovou mrtvici.
I Miroslav Horníček v rozhovoru pro noviny přemítal o obrodném procesu. Dotazovatel Horníčka několikrát popíchl otázkou, zda si nemyslí, že demokratizace země - odstartovaná takzvaným „pražským jarem" - se příliš nezpomaluje. Horniček odpověděl: „Jaro přichází zprudka, ale zrání je pomalé. Radovali jsme se z jara, pomáhejme létu. A připravujme podzim. Protože květy jara jsou krásné, ale důležitá je sklizeň."
Zůstalo jen u prudkého jarního zrání, pro sklizeň si přijelo 750 tisíc vojáků pěti armád Varšavské smlouvy.
Foto: archiv
