Šestý srpnový den roku 1968 připadl na úterý. Všechny noviny připomněly, že svátek má Oldřiška. Lidová demokracie navíc uvedla, že katolíci tento den ctí svátek Proměnění Páně, zato Rudé právo upozornilo, že šestý srpen je Dnem boje za odzbrojení a zničení atomových zbraní. Světoví politikové však po odzbrojení netoužili. A dokonce i československý ministr národní obrany Martin Dzúr prohlásil, že „československá armáda je plně bojeschopná".
Lidské problémy armády
Podobně jako na přelomu září a října 1938 je „bojeschopné československé armádě" nejlépe, když nemusí do boje. Jednadvacátého srpna 1968 se proto okupantům nepostavila žádná vojenská posádka v zemi. Na tiskové konferenci, která se konala 5. srpna 1968, však ministr obrany Martin Dzúr nemusel uvažovat v tak komplikovaných souvislostech. A o den později mohly všechny československé deníky otisknout „vlasteneckou" zprávu o připravenosti vojska. „Československá armáda je moderní a plně bojeschopná, i když se musí vyrovnávat s řadou technických i lidských problémů", citovala média slova generálplukovníka Dzúra.
Velkým „lidským problémem" byla totiž už samotná osobnost ministra obrany Martina Dzúra (1919-1985), jak se dostatečně ukázalo po srpnu 1968, když se Dzúr proměnil v kovaného normalizátora a svůj ministerský post uhájil prakticky až do své smrti v roce 1985. Kvůli závažným zdravotním problémům rezignoval na funkci pouhých pět dnů před smrtí. Na citované tiskové konferenci v srpnu 1968 Dzúr mimo jiné řekl, že „ministerstvo obrany nemá do roku 1970 v plánu žádné mimořádné zvýšení stavů armády". Tato slova soudruh generálplukovník splnil, v roce 1970 dokonce početní stav armády snížil o 20 tisíc mužů. Jenže z čistě pragmatických důvodů, republika totiž „hostila" až sto tisíc sovětských okupantů.
Válečný Den odzbrojení
Kalendář tvrdil, že 6. srpna je Den odzbrojení. Na rozbouřené planetě v létě roku 1968 pouhý zbožný sen. Válčilo se v mnoha zemích světa, problematickou válku vedly i Spojené státy ve východoasijském Vietnamu. „Obří americké bombardéry pokračují v náletech. Američané údajně prorazili i do močálové oblasti severozápadně od Saigonu, kde zlikvidovali jedno z říčních překladišť vlasteneckých sil," uvedla Lidová demokracie. Izrael zase provedl několik útoků na Jordánsko.
Slunce vyšlo ve 4.36 a zapadlo 19.35. Odpolední teploty vystoupily až na 29 stupňů a hlavním večerním televizním pořadem byl dokument Den hanby, který pojednával o japonském útoku na Pearl Harbor. Československo čekal „Den hanby" už za patnáct dnů.
Národní fronta projednala výsledek bratislavského jednání, kterým bylo společné „Prohlášení" československé stranické delegace a šéfů komunistických stran pěti zemí Varšavské smlouvy (viz předchozí díly seriálu Jdi domů, Ivane). O výsledcích bratislavské schůzky tak komunisté oficiálně informovali jednotlivé „loutkové" politické strany v zemi - socialisty a lidovce. O výsledcích z Bratislavy referoval předseda Ústředního výboru Národní fronty František Kriegel, pozdější signatář Charty 77. Národní fronta pak „vyslovila souhlas s výsledky jednání".
Ostrava jde proti Brnu
Delegáti KSČ z Ostravska pro mimořádný 14. sjezd strany se vyjádřili o budoucím státoprávním uspořádání republiky. Odmítli požadavky svých brněnských kolegů, kteří žádali trojfederaci, tedy stát složený ze tří federativních zemí - Čech, Moravy a Slovenska. Stará ostravská řevnivost vůči Brnu se znova potvrdila. Ostrava souhlasila s Prahou a žádala pouze dvojfederaci Čechů a Slováků. Neslyšela ani na brněnské volání po referendu, které mělo být uspořádáno pouze v moravských krajích. Ostrava natruc tvrdila: „Pokud by se o utvoření územně správního celku země Moravskoslezské mělo rozhodnout plebiscitem, pak by podle názoru Ostravy musel proběhnout v celé zemi, nikoliv pouze v moravských krajích."
Zlatý poklad utěšeně rostl. „Manželé Novikovi z Bučovic darovali 13,15 g zlata, S. Chytil z Vyškova 2,10 a E. Koluchová z Gottwaldova 2,9 g," uvedlo Rudé právo. Občané prý ponejvíce přinášeli zlaté náušnice a prsteny.
Foto: archiv
