Rozhovor
Alexandr Bátora: Táta by si zasloužil pomník zaživa

Šéfredaktor kontroverzního revue Národní myšlenka Alexandr Bátora reaguje na článek  Národní myšlenka opět provokuje, který on-line deník TÝDEN.CZ zveřejnil minulý týden.

Na internetových stránkách Národní myšlenky je zveřejněna velká fotografie, která podle mého názoru evokuje nacistický plynovací vůz. Pravda je taková, že jde o obrněný vůz Korfanty z dob slezského povstání. Má hrubá neznalost. Proč je ale na snímku na vašem webu vyretušován na boční straně vozu velký bílý nápis Korfanty, který je na původní fotografii?

Ani nevím. Byla by to však skvělá otázka pro autora hlavičky nebo pro webmastera naší internetové stránky, já jsem jen šéfredaktor tištěné revue Národní myšlenka. Naštěstí však mohu čtenáře odkázat na náš web (www.narmyslenka.cz), kde redakční kolega Kamil Žíža osvětluje vznik této konkrétní hlavičky ve svém příspěvku "Přibilovo tejdenní brm brm". Ovšem náš web vystřídal různé hlavičky, jmenujme například tu s malými nezbedníky, kteří kouří cigarety a dýmky, nebo moji nejoblíbenější s třemi elegantními lvy ve smokinzích.

Možná se pletu, ale mohu se bezostyšně zeptat, nejde tu právě o provokaci? O to, aby vůz s vyobrazenou lebkou na přední kapotě evokoval právě holocaust?

To by byla skvělá otázka spíše pro ony polské povstalce z obrázku, kteří někdy v průběhu roku 1920 na svůj obrněný vůz vyobrazili onu lebku s oněmi hnáty. Třeba nechtěli, aby si jejich vůz někdo spletl s pojízdnou plynovou komorou. Mimochodem - umíte se ptát i jinak než bezostyšně?

V souvislosti s webem i stejnojmenným časopisem se objevuje podezření, že jeho autory jsou pravicoví extremisté. Jací autoři konkrétně na web a do časopisu píší?

Toto podezření se neobjevuje. Jací autoři konkrétně přispívají na naše stránky, to opravdu netuším, mám dost svých starostí s výchovou dcery, tátovými problémy a šéfredigováním časopisu Národní myšlenka. A co se týče dotazu na autory přispívající do naší revue, to snad není problém zjistit nahlédnutím do několika čísel.

Podezření nahrává i fakt, že lze na stránkách Národní myšlenky dohledat odkazy, skrze které je možné se proklikat na fašistické organizace. Co vás na těchto organizacích tak fascinuje?

Na internetu je možné se proklikat odkudkoli kamkoli, například z webu časopisu Týden je možné se proklikat na stránky Národní myšlenky. Na fašistických organizacích nás nefascinuje nic, spíše se mi zdá, že vy jste velmi, ale opravdu velmi fascinován mým otcem.

Jakou má váš web čtenost?

Vůbec netuším. Byla by to však skvělá otázka pro webmastera naší internetové stránky.

V současné době, zdá se, se společnost silně polarizuje. Neplánujete založit novou stranu, na níž by se mohli napojit například lidé z hnutí D.O.S.T., kterému šéfoval váš otec? Přece jen občané by mohli slyšet na to, kdybyste jim nabídli jednoduché řešení současné situace.

Zaprvé. Ne, "zakládání nových stran" není a nejspíše ani nebude v mém životním plánu. Přinejmenším ne v tomto regionu. Zadruhé. Je to možné, mohli by. Však jim nějaká jednoduchá řešení nabídnou zavedené politické strany. Ale mnohem více mě překvapuje, že nebylo občany slyšet, když měli nejvíce křičet... Když politici a média ruku v ruce politicky, existenčně a sociálně vraždili mého otce.

V jaké situaci se nyní podle vás nachází česká společnost?

Přesně v té, kterou si po právu zaslouží.

Jak z toho ven?

Češi by museli projevit upřímnou a účinnou lítost nad svými hříchy a prosit o odpuštění ty, na kterých se provinili. Pro začátek by mohli velmi litovat toho, že byli součástí vojenské agrese proti srbskému národu.

Co nyní dělá váš otec Ladislav Bátora? Je zaměstnán?

Ano, i to.

Domníváte se, že si zasloužil od ministra školství Josefa Dobeše (VV) na rozloučenou čtvrtmilionový zlatý padáček?

Tento slang neovládám. Nejspíše se však ptáte na onu údajnou odměnu, o které do omrzení psaly české sdělovací prostředky. Pokud je mi známo, jednalo se o odstupné, které mu náleželo podle zákoníku práce a kolektivní smlouvy. Odstupné není věc "zásluhy". I když si myslím, že za to, co jste s mým tátou provedli, by si zasloužil deset milionů a pomník ještě za živa.

Co pro české školství vlastně vykonal, že dostal tak tučnou odměnu?

To netuším, zeptejte se raději pana ministra Dobeše. Otec se mnou o své práci na ministerstvu nehovořil, především s poukazem na služební tajemství. A ještě jednou připomínám - samo sebou, že marně - že se nejednalo o odměnu. Natož tučnou. Ostatně z výše toho odstupného si můžete vypočítat, že otec bral měsíčně cca 35 tisíc hrubého. Zdá se vám to opravdu tak moc?