Americký fyzik: Radar proti raketám nebude fungovat

Theodore Postol, profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky na Massachusettském technologickém institutu, patří k největším kritikům americké protiraketové obrany. Tvrdí, že protiraketový obranný systém lze snadno obelstít.

Postol vystudoval fyziku a jaderné inženýrství, později pracoval v Pentagonu na plánech rozmístění mezikontinentálních balistických raket a jako poradce velitele námořních operací. Na Stanfordově univerzitě pomáhal vybudovat výuku vývoje zbraňových technologií ve vztahu k obraně a ke kontrole zbrojení.

Mnozí jeho kritici ho mají za podivína, který rád stojí proti všem. Je však pravda, že po první válce v Zálivu v roce 1992 usvědčil americkou armádu z toho, že vědomě nadhodnocovala úspěšnost protiraketových střel Patriot.

Nyní kritizuje současnou podobu americké protiraketové obrany. Do Prahy přijel na pozvání organizace Greenpeace, která dlouhodobě protestuje proti plánům na vybudování radaru na našem území.

Tvrdíte, že protiraketová obrana nebude fungovat. V čem spočívá vaše hlavní technologická námitka?
Bavme se na té nejobecnější úrovni a ignorujme řadu specifických záležitostí, které se týkají například nedostatečného výkonu toho radaru. Představme si, že máme veškeré vybavení, o němž víme, že bychom ho teoreticky mít mohli. Třeba postavíme mnohem výkonnější radar. Neumíme to teď hned, protože na něj zatím nemáme zdroje, ale v budoucnu bychom ho postavit mohli. Problém je, že systém bude v každém případě pracovat v téměř absolutním kosmickém vakuu. A tam nepůsobí žádný aerodynamický odpor, takže je možné udělat cokoli, aniž by bylo třeba brát v úvahu třecí síly nebo zahřívání.

Co z toho plyne?
Vývoj neviditelného letounu s technologií stealth představuje velmi komplexní technologický a inženýrský úkol, protože výsledný stroj musí létat. Použité materiály musí vydržet působení fyzikálních sil a musí být opakovaně použitelné. Princip je jednoduchý, ale jeho praktické využití je obrovsky složité. V případě neviditelné jaderné hlavice letící v kosmickém vakuu to ale není vůbec obtížné. Stačí ji pokrýt materiálem, který signál vysílaný radarem pohlcuje. Takové materiály jsou komerčně dostupné, takže není problém získat hlavici, která pro rádiové vlny představuje desetkrát nebo padesátkrát menší cíl než ve skutečnosti, takže ji ani výkonný radar nezachytí.

Takže podle vás není problém hlavice před radarem "schovat"?
Ano. Nebo naopak. Můžete vypustit balony ve tvaru hlavice. U mezikontinentálních střel se jaderná hlavice odděluje od zbytku rakety, protože by při návratu do atmosféry mohl působit potíže. No a při oddělení hlavice je možné zároveň uvolnit balony podobného tvaru. Může jich tam být hromada a budou se postupně z rotující rakety uvolňovat. V kosmickém vakuu nepůsobí třecí síla, která by je zpomalila, takže budou pokračovat v původní trajektorii. Je tedy možné hlavici pokrýt materiálem, který ji před radarem zneviditelní, a zároveň vypustit spoustu falešných hlavic. Řekněme, že takto uvolním sto objektů, které nejsou úplně dokonalé. Třeba jen 20 procent z nich skutečně vypadá jako hlavice. To znamená, že máme 21 objektů, které radar může vyhodnotit jako hlavice.

Aby útočník radar zmátl, nemusí tedy vyslat desítky falešných raket? Protože to by pro Írán asi byl technologický problém.
Ne. Existuje Národní zpravodajský odhad (National Intelligence Estimate), oficiální dokument ze září 1999, jenž vyjmenovává různá opatření proti obranným systémům, které by mohl použít nepřítel technologicky schopný vytvořit funkční mezikontinentální balistickou střelu. V tomto případě platí, že pokud útočník dokáže A, dokáže také B a nezáleží na tom, co je zač. Pokud je schopen postavit a vypustit střelu, je schopen také použít zmíněná protiopatření.

Pokud jsou vaše výhrady oprávněné, Agentura protiraketové obrany (MDA) si jich musí být vědoma. Proč by v tom případě tolik usilovala o vybudování systému, který nebude fungovat?
MDA se řídí postojem politického vedení. A politici, alespoň ti na vládním vrcholu, se nestarají o to, zda obranný systém splňuje vědecká kritéria. Něco podobného vidíme ve všech aspektech Bushovy administrativy. Globální oteplování neexistuje, válku v Iráku ospravedlňují zbraně hromadného ničení, které neexistují, je blokován výzkum kmenových buněk... Tato administrativa přijala široké spektrum antivědeckých a antiintelektuálních postojů, a toto je pouze jeden z nich.

Myslíte, že vaším argumentům nevěří, nebo s vámi sice souhlasí, ale mají jiné důvody pro podporu protiraketové obrany?
Řekl bych, že obojí je částečně pravda. Kolem prezidenta je skupina lidí, kteří věří tomu, že pokud utratí dost peněz, mohou překonat fyzikální zákony. Je to druh slepé víry v technologii. Jiní lidé určitě vědí, že tyto věci nemohou fungovat, ale jejich osobní, profesní nebo finanční zájmy je nutí věřit v opak. Jsem přesvědčen, že plně chápou, že tento systém nemá šanci, ale na veřejnosti říkají něco jiného, protože je to dobré pro jejich kariéru.

Pokud by vás inženýři MDA přesvědčili, že se jim podařilo veškeré problémy vyřešit, byl byste pro vybudování protiraketové obrany?
Představme si, že jsme schopni postavit extrémně spolehlivou obranu. Protože ani velmi malý úspěch nepřítele si nemůžeme dovolit. Jediná atomová bomba, která by dopadla na Prahu, by byla nepřijatelná. Nemyslím si, že absolutní obrana existuje. Ale pokud bychom ji byli schopni vybudovat, bylo by to dobré, protože by to nepřítele odradilo od pouhého pomyšlení na útok. My jsme ale v jiné situaci. Obranný systém tak, jak je navržený dnes, je zcela neschopný, ale v budoucnu, pokud ho zmodernizujeme, by za určitých podmínek mohl mít nějaký okrajový efekt. Což znamená, že nepřítel nás může stále ohrozit.

Pokud ale systém není k ničemu, proč by mělo být Rusko znepokojeno? Mohlo by si říct, že Spojené státy jsou hloupé, když vyhazují tolik peněz na nefunkční systém, a mávnout nad tím rukou...
Dokud existuje politické napětí, které vede k pocitu, že je třeba být schopen soupeře ohrozit (což ještě neznamená skutečné odhodlání zaútočit), nemůžeme očekávat, že Rusko bude ochotno souhlasit s redukcí zbrojního arzenálu. Což není dobré pro Spojené státy, pro Evropu, ani pro svět. Rusové nemají příliš důvodů věřit, že Spojené státy nejsou potenciální útočník. Nejsem šťastný, že to musím takhle říkat. Chápu, že v České republice nejste z Ruska nadšení, rozumím vašim důvodům pramenícím z dřívějších zkušeností a plně je respektuji. Ale myslím, že nejdůležitější věc, kterou musíme udělat, je pokusit se posunout dál, snažit se o vzájemné pochopení a vytvořit podmínky pro méně konfrontační situaci. A proto si myslím, že nemá smysl Rusy provokovat; nepřináší to žádný prospěch ve smyslu vyšší bezpečnosti. Kdyby obranný systém skutečně fungoval, kdyby přinesl vojenskou výhodu, rád ho podpořím, i kdybychom tím Rusy rozzlobili. Ale pouze je popudit a nic z toho nemít, to mi připadá vrcholně hloupé.