Obvodní soud pro Prahu 2 ve čtvrtek začal projednávat požadavek pěti potomků zlínského podnikatele Jana Antonína Bati, kteří se domáhají náhrady škody za 56 milionů korun. Nárok se týká majetku, který stát obuvníkovi vzal v roce 1947 kvůli údajné spolupráci s nacisty. Proces se tehdy opíral také o Benešovy dekrety. O šedesát let později ale soud jméno podnikatele očistil, když verdikt zrušil. Advokát potomků nyní poukazuje na to, že nespravedlivým rozhodnutím po druhé světové válce vznikla škoda značného rozsahu.
Soudkyně Otília Hrehová prozatím odročila další projednání na neurčito. Žaloba pěti potomků, kteří žijí v Jižní Americe, se týká nemovitého majetku ve Zlíně. Příbuzní za něj chtějí finanční náhradu. Podle jejich advokáta Roberta Cholenského lze přesně určit hodnotu údajně vzniklé škody, problém je ale s výpočtem ušlého zisku, který mohli lidé ze zabaveného majetku čerpat. Na soud se obrací s nárokem na vyplacení zhruba 56 milionů korun.
"Rozsudkem (z roku 1947) byl postižen majetek značné hodnoty, vycházíme z pozemkových knih. Pan Baťa byl odsouzen v nepřítomnosti za skutky, ze kterých ani nebyl obžalován, což také svědčí o tehdejší spravedlnosti. Verdikt ale byl zrušen a je logické nahradit škodu dědicům," řekl Cholenský.
Podle soudkyně není nárok promlčený, jak původně uváděla zástupkyně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Blanka Petrlíková. "Žalující strana o škodě fakticky nevěděla do roku 2007," upozornila soudkyně na fakt, že teprve po očistění Baťova jména se mohli potomci domáhat náhrady.
Soudkyně zatím nezačne probírat důkazy, nejdřív chce posoudit samotnou žalobu, kterou ještě může zamítnout. Musí také vyřešit, zda má být žalovanou stranou úřad pro zastupování státu. Petrlíková namítala, že úřad "ze zákona zastupuje organizační složku". "Podle žalobce by to mělo být ministerstvo spravedlnosti. Nejedná se o majetek úřadu, není tedy stranou sporu," dodala právnička.
Advokát také uvedl, že spor není restitučním nárokem. Žádost se podle jeho slov zakládá na zrušeném verdiktu, který původně označil Baťu jako kolaboranta.
Soudkyně další projednání odročila na neurčito, protože jí chyběly některé dokumenty ohledně příbuzenství žalobců s Baťou. Po advokátovi také chce, aby doložil plnou moc týkající se jedné z příbuzných, která má údajně kvůli nemoci opatrovníka.
Cholenský po jednání novinářům sdělil, že potomci Bati vedou více sporů, o jejich stadiu ale neměl informace. Jedna z dědiček zlínského podnikatele definitivně neuspěla ve sporu o náhradu za znárodněný majetek loni v prosinci. Stížnost Brazilky Dolores Liljany Bata Arambasic odmítl bez veřejného jednání Ústavní soud. Ministerstvo financí nikdy nevyplatilo za Baťův výrobní a obchodní komplex žádnou náhradu. Benešovy dekrety přitom náhradu předpokládaly. Dědicové neuspěli kvůli tomu, že nedodali vyžádané podklady.
Světový obuvník
Jan Antonín Baťa (1895 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.
Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil.
V roce 2007 se Baťa dočkal rehabilitace. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že Baťovy podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
Baťa ještě za svého života vedl soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.
