Blackmetalová pomsta osudu a Bohu. Požár památného kostela

Tři mladí žháři zapálili kostel v beskydských Gutech, dřevěnou památku z 16. století. Vyšetřování naznačuje, že to byl nápad Jana Bortela (18) trpícího nevyléčitelnou nemocí. Oheň byl možná jeho odplatou za zlý osud a pomstou Bohu. Stejně tak se ale mohl inspirovat blackmetalovým žhářem z Norska, uvedl časopis TÝDEN.

Stavební podnikatel Bohumil Bortel ze Sviadnova na Frýdecku vychovává pět dětí. S osmnáctiletým Janem, druhým nejstarším, se ale mohl od letošního 3. srpna setkat pouze jednou. "Když jsem kluka navštívil v ostravské vazební věznici," vypráví ve dveřích rodinného domu v satelitní zóně na okraji pětapadesátitisícového Frýdku-Místku.

Jan Bortel je jedním ze tří obviněných, kteří o půlnoci z 1. na 2. srpna spáchali žhářský útok na dřevěný renesanční kostel v Gutech, všichni se k činu doznali. Otec Bohumil teď o synovi přemítá v zahradě, okny vykukují Janovi sourozenci, nejstarší sestra úspěšně studuje vysokou školu a rodina má ve Sviadnově dobrou pověst. Na pozemku běhají švýcarští ovčáci, jenže zdánlivá pohoda je narušena sérií nezodpovězených otázek. "Ve vazbě jsem se kluka zeptal, proč to udělal, ale nic jsem se nedozvěděl. Snad to zjistí psychologové, určitě ho rozeberou do posledního šroubku," věří a několikrát upřímně zopakuje, že je z toho všeho "na větvi". Hlava tenhle příběh nebere, se synem dosud neměl potíže. "Hodný a bezproblémový, nevím, co do něho vjelo, nerozumím mu. Možná to bylo tou nemocí, nemůže běhat za holkami a pubertu tráví hlavně doma," přemýšlí.

Ještě při lékařské kontrole v patnácti letech byl Honza úplně zdráv, ovšem záhy udeřila choroba. "Dnes nemůže ani pořádně psát, písmo je skoro nečitelné. Ruce zkroucené, kvůli motorice musí chodit s hůlkou," líčí synovy problémy, které způsobila Friedreichova
ataxie, degenerativní onemocnění míchy a mozečku. A ačkoli dnešní lékařské věda dokáže zázraky, na tenhle neduh nezná lék a nemocní často končí na invalidním vozíku, což je pro osmnáctiletého mladíka hodně chmurná vize.

Kostel a peklo

Nechtěl se proto Jan pomstít za zlý osud? A možná rovnou potrestat Boha? Rozhodl se přece zničit příbytek Páně, nikoli zdravotnické zařízení, které mu nedokáže pomoci. Obviněný byl vychováván v částečně římskokatolické rodině. "Do deseti let chodil do kostela pravidelně, manželka je věřící, já ne. Pomstít se Bohu? Takto jsem nad tím nepřemýšlel, možné je všechno," říká otec. Nemoc prý mohla teenagera přivést i k tak zoufalému nápadu.

Jeho dočasnou zlobu na Boha nevylučuje ani farář Kazimierz Płachta, který slouží v Gutech, teď už tam ale mše svaté může celebrovat jen pod širým nebem. "První reakcí na nějakou nepříjemnou životní zkoušku může být pro věřícího i pocit, že ho Bůh trestá. A dočasně se pak od Pána odvrátí," přemítá farář.

"Znáte facebookový profil svého syna?" ptám se Bohumila Bortela. "Ne, do soukromí bych mu nikdy nelezl," odvětí. Profil má ale i veřejnou část, do níž může nahlédnout kdokoli. A stránky mladíka obviněného ze žhářství, za něž mu hrozí 10 až 15 let odnětí svobody, přece jen něco prozrazují. Poslední veřejně dohledatelný status tvoří dvouslovný Janův vzkaz: "Z Pekla." Připojen je snímek, který naznačuje, že by mohlo jít o hospodu Pekelný šenk s rádoby ďábelským interiérem. V podniku Bortel pózuje v černém "chacharskobaníkovském" tričku s nápisem: "Mám v piči." Jeho přátelé k fotce třeba dopsali: "Ty jsi sám peklo!"

Dřevo má mladík ze Sviadnova zřejmě v oblibě, na fotografiích pózuje u řezbářských děl, například u vyřezávané bible v nadživotní velikosti. K jeho přátelům patřili i ortodoxní baníkovští fanoušci, kteří na svých profilech prezentují agresivní "ohňové show" ostravských rowdies. To vše ale v dnešním světě přesyceném informacemi nemusí nic znamenat, stejně tak zatím netušíme, zda nechtěl požárem jen spontánně udělat "něco velkého".

Ve stopách norských žhářů

Farář Kazimierz Płachta si na rozdíl od Bohumila Bortela facebookový profil obviněného Jana prohlédl. "Viděl jsem to černé tričko s vulgárním nápisem," naráží na citovaný slogan. Než se Płachta rozhodl pro kněžství, pracoval v rodném Polsku s lidmi z okraje společnosti, často s narkomany, potkal tedy spoustu teenagerů, kteří viděli svět jen černě. Nápis na Janově tričku proto spíše považuje za zoufalé volání o pomoc, kterého si nikdo nevšiml.

Policie určitě také šetří, jaký vliv měl na Janovu psychiku hluboký zájem o skandinávské blackmetalové skupiny. Kdo poslouchá tento druh muziky, je obeznámen i s osudy norského blackmetalového šílence Varga Vikernese, který v devadesátých letech vypaloval unikátní norské dřevěné kostely, většinou stavby z 12. a 13. století. Shořelo jich sedm, tři prokazatelně zničil Vikernes. Soudce příběh zřejmě zná, protože na návrh státního zástupce Bortelovi i jeho možnému spolupachateli, o více než půl roku mladšímu, prodloužil vazbu. Obával se, aby v ničení dřevěných kostelů nepokračovali. "Nemají trestní minulost, ale existují indicie, že by podobným útokem mohlo být ohroženo více sakrálních staveb, minimálně jedna další," uvedl státní zástupce Josef Šuhaj. Problém by to nebyl, sedm kilometrů od Sviadnova stojí dřevěný kostel v Řepištích z 15. století a dvacet kilometrů je to do Kunčic pod Ondřejníkem k roubenému chrámu z přelomu 17. a 18. století.

Anatomie požáru

Jakkoli může být nová kopie zničeného gutského svatostánku dokonalá, unikátní památku z roku 1563 nenahradí. Kostel Božího těla tedy zesnul ve věku 454 let, kdy nad ním zrudlo noční nebe a vzduchem létalo hořící dřevo. Loď stavby hořela jako stoh slámy, patnáctimetrová věž jako fakule, renesanční zvon z 16. století se roztavil jako svíce. Po ranním rozbřesku zůstala na místě hromada zuhelnatělých trámů, zázrakem se dochoval jen dřevěný kříž před kostelem, který pouze lehce ohořel. "Je to znamení naděje, že tu vyroste kostel nový, i když asi ne tak okouzlující," říká farář Płachta. Spontánní sbírka na obnovu stavby už vynesla přes dva miliony korun, a protože většinu nákladů pokryje pojišťovna, může se vlastně začít stavět.

Dřevěný chrám stál na samotě mezi vesnicemi Nebory a Guty, obklopen malým hřbitovem. Płachta bydlí na faře v šest kilometrů vzdálené Ropici, k hořícímu objektu ale dojel autem hned krátce po půlnoci. "Když jsem tam spěchal, napadlo mě, že stavbu zapálila svíce ze hřbitova. Tu noc hodně foukalo," vypráví na ropické faře a přináší malbu kostelíka z roku 2008 a jeho trojrozměrný model, dnes cenné artefakty připomínající navždy zničené dílo.

Tváří v tvář ohni však kněz začal tušit, že od svíce nevzplál: "Odmalička jsem býval dobrovolný hasič, viděl jsem spoustu požárů. Řečeno v uvozovkách, v Gutech jsem spatřil krásný a rovnoměrně hořící táborák," vypráví. Ráno jeho obavy potvrdila policie, kostel podpálili žháři, kteří stavbu oblili benzinem a škrtli zapalovačem. "Nikoho konkrétního bych si nedovolil podezřívat," vybavuje si Płachta nejistotu ve farnosti, než 3. srpna policie oznámila zatčení dvou podezřelých, k nimž brzy přibyl třetí. Do Gut přijeli z Frýdku-Místku, Sviadnova a Ostravy, tedy z míst vzdálených až třicet kilometrů. Při všem zlém to byla pro farníky jistá úleva, že žhářem nebyl žádný domorodec.

Úloha ostravského šoféra

Tři zatčení se k činu záhy přiznali, na podrobnosti z vyšetřování je ale policie skoupá. Jsou to jen dohady, které prokáže až soud, šílený nápad vypálit boží stánek se ale zřejmě zrodil v mysli Jana Bortela ze Sviadnova, jenž se s nápadem svěřil sedmnáctiletému kamarádovi z Frýdku-Místku, ten byl v době požáru ještě nezletilý. Vzhledem k zákonu na ochranu mladistvých o něm TÝDEN nesmí zveřejnit žádné podrobnosti, dokonce ani jeho křestní jméno.

Žháři si přivolali na pomoc osmnáctiletého kamaráda Jakuba H. z Ostravy, který jim posloužil jako řidič. Zatímco Jan Bortel a Jakub H. zůstali u gutského kostela sedět v autě, jejich sedmnáctiletý kamarád vynesl z vozu lahve s benzinem, nalil hořlavinu na stěny a zřejmě chrám i zapálil. Pak trojice odjela do Frýdku-Místku, kde mladistvý vystoupil a Bortel se dal odvézt domů do Sviadnova, kde šoférovi proplatil útratu za pohonné hmoty. Řidič je vyšetřován na svobodě, od počátku zatčení s policií spolupracoval. "Byl to takový okrajový pachatel, spíše pomocník, který víceméně pomohl odhalit tu trestnou činnost," naznačil médiím státní zástupce Pavel Šára. TÝDEN se pokusil s Jakubem H. spojit, jeho právnička ale vzkázala, že dostal doporučení, aby o případu nemluvil. Přímo v Gutech jde mezi místními i tato verze: "Policajti nejsou blbí, znám chlapy z kriminálky, podle zbytku benzinu v lahvích poznali, kde to načepovali, no, a u pumpy jsou přece kamery. Chytli je a řidič začal mluvit jako první."

Proč tam nedali kamery?

Pár ohořelých jedlových trámů, které oheň neproměnil v popel, odvezli ze spáleniště v Gutech památkáři. Kostel nebyl postaven jen tak z obyčejného dřeva, dendrochronologický průzkum prokázal, že stromy pro chrám byly skáceny v letech 1562 až 1564. A protože mohutné karpatské jedle se dožívají věku 500 až 600 let, začaly růst někdy kolem roku 1000, tedy zhruba v době mučednické smrti svatého Vojtěcha.

Ojedinělý soubor dvanácti karpatských dřevěných svatostánků přišel o třináctého bratra, ve zbytku republiky se přitom dochované roubené kostely dají spočítat na prstech ruky. V Gutech se objevují i spiklenecké teorie, proč hořelo. "Nebylo to jen tak. Ta děcka někdo navedl, aby kostel zapálila, v tom je velká politika," myslí si šestapadesátiletý Jiří Franek.

Poblíž místa činu stojí jen pár domů, přímo na objekt jejich majitelé neviděli, kostelík stál schován za stromy, a nejspíše proto si ho žháři vybrali za cíl. "Zvolit cíl je snadné, zvláště když nemyslíte na následky, ty přitom budou kluky pronásledovat celý život," odhaduje farář Płachta. "S výší trestu nemohu radit civilním soudům, už vazební věznice ale pro ně musí být těžkou zkouškou," říká. Kněz chce proto žháře ve věznici navštívit a už jim poslal otevřený list: "Bez ohledu na to, co se stalo, Pán Bůh vás má rád," napsal jim.
Na ropické faře společně přemítáme, že nejlepším trestem pro žháře by možná bylo, kdyby vlastníma rukama museli stavět nové či opravovat staré kostely. "To zní zajímavě, syn s tou nemocí ale neudrží ani pero, natož trám nebo cihlu," dodá k nápadu o něco později Bohumil Bortel.

Muž, který bydlí nedaleko vypáleného kostela, kritizuje i radnici v Třinci, pod niž horská osada Guty patří. "Kdejaký úřad v Třinci hlídají kamery, renesanční památku ale nechali napospas. Bezpečnostní kamery by žháře zcela jistě odradily. A město by to stálo dvacet nebo třicet tisíc." Kostel byl nicméně v majetku církve, ta ho před pěti lety nákladně opravila, bezpečnostní opatření ovšem podcenila, se žhářstvím prostě nepočítala. "Bůh dal, Bůh vzal," zacituje páter Płachta ze Starého zákona. Konkrétně z příběhu o Jobovi, na nějž myslel, už když se díval do plamenů a kostel mu mizel před očima, protože Joba také Bůh o vše připravil a nechal ho sedět v hromádce popela.