Mladí lidé s dredy stojí na baru. Další mají svérázné oblečení. Hodně z nich pije pivo. Dokonce i panáky jsou na stole. Prostor NoD zabrala specifická alternativní celobarevnost, pražský bar nad Roxy se na chvíli stal epicentrem bohémů. Ne, dole právě neskončil koncert levicové ethno-punk-drum´n´bass-reggae kapely. Jen se volí český prezident. A v NoD sídlí štáb Vladimíra Franze.
Co myslíte, byl v nějakém jiném štábu přítomen pes? U Franze ano. Takový malý buldoček. Hodný. Páníček pil pivo a soustředěně sledoval vysílání ČT24. Jako ostatní. Hlavně studenti, kteří z drtivé většiny vymysleli iniciativu Vladimír Franz prezidentem. "Jsem hrozně ráda, jak se nám to podařilo," říká holčina s hodně barevným šátkem chlapci s hodně barevným trikem přes které má ještě přehozené tyrkysové triko na podporu potetovaného kandidáta. Chlapec reaguje: "Ty vole. A to jsme pomalu hippies."
Ano, to je přesné. V NoD už scházely jen zapálené jointy, vodní dýmky, frisbee, fotbálek a hakisák. I bez nich tu ale byla netypická pohoda, jež ostře kontrastovala s ostatními štáby. "Užíváme si to. Jsme spokojení, i když pan profesor Franz nepostoupil. Protože pro nás je hlavní ta cesta. To, co jsme kandidaturou Vladimíre Franze sdělili," říká jeden z hlavních Franzových mužů a iniciátor kampaně Jakub Hussar.
O čísla mi nešlo
Franz podle očekávání do druhého kola nepostoupil, ale s výsledkem sedmi procent, tedy pátým nejlepším, dokonale prezentoval náladu (především) mladých občanů Česka. Štve je politická unylost, konzervace, neměnnost. "Společnost může mít naději, že i bez jakýchkoliv prostředků či strategií se člověk může vydat na cestu. O čísla mi nešlo. My se pořád pohybujeme v prostředí statistik a tabulek a chceme prostřednictvím tohoto změnit svět. A to je špatně," řekl Franz krátce poté, co přišel do štábu a co ho zavalil bouřlivý potlesk většinového studentstva.
Bylo to kolem půl čtvrté odpoledne, Franz měl předtím ještě práci. "Komponoval jsem skladbu pro jednu inscenaci v Ostravě. Ale nedokončil jsem ji, dodělám to v noci." Že by kvůli prezidentské nervozitě nemohl myslet na hudbu? "Ale to ne, čas k jídlu, čas k dílu. Všechno má svůj čas. Jsem v klidu."
Pohladit buldočka a děkovat
Kolem potetovaného svéráze se okamžitě po příchodu navalila média, profesor z toho byl trochu nervózní. Několikrát se přeřekl, špatně formuloval věty. "Jsem nervózní, protože všude jsou mikrofony a já nemám kam ustupovat," usmál se na dav novinářů.
Jako by tahle věta symbolizovala i Franzovu budoucnost, už nemá kam ustupovat. Stojí za ním skoro půl milionu občanů, může směle nakročit do politiky, jejíž stereotypizované hladiny by jistě rozčeřil - ať už v dobrém, či špatném slova smyslu. "Je možné, že vstoupím do politiky," přiznal Franz. "Ale rozhodnu se, až si pořádně odpočinu. Půlroční prezidentský maraton mě vyčerpal," dodal a pohladil pejska, toho hodného buldočka, a páníček si je fotil.
Bylo to celé takové zvláštní, happeningové politické UFO.
