<span>Švejnarova manželka</span> chválí kadeřníky a fandí Obamovi

Žena prezidentského kandidáta Jana Švejnara Kathy je sice Američanka, ale jako typická zástupkyně "národa hvězd a pruhů" rozhodně nepůsobí. Žádného halasného, pro Evropany afektovaného "wow, oh really?" se od ní člověk nedočká. Léta strávená v cizině a profese ekonomky na ní zanechaly nesmazatelné stopy. 

"Nechala jsem se tady v Praze ostříhat. Už jsme se v USA naučili vařit slušnou kávu, tak třeba to časem bude lepší i s kadeřníky. Ti v Evropě mají mnohem větší styl a šmrnc," vysvětluje při fotografování pro TÝDEN.CZ. Rozhovor však vznikal prostřednictvím e-mailu.

Zeptal se váš muž, zda s jeho kandidaturou souhlasíte? A jak vypadalo rozhodování vaší rodiny?

Byli jsme zrovna s Janem na konferenci v Římě, když přišlo pozvání, aby v říjnu promluvil k ČSSD poté, co ho kontaktovala Strana zelených. Návrh jsme spolu probrali, ale jen krátce, protože jsme oba věděli, že kandidatura je něco, co musí přijmout.

Viděla jste v televizi debatu Klaus - Švejnar na půdě senátorského klubu ČSSD? A jak na vás zapůsobila?  

Sledovala jsem tu diskusi a kolegové v CERGE-EI mi ji překládali. Můj dojem byl, že podle toho, jak vypadal formát, to nebyla skutečná debata. Je škoda, že se neuskutečnil opravdový televizní duel, jak můj muž několik měsíců navrhoval.

 Ano. Očekávám, že zůstane aktivní.

Jak kandidaturu vašeho muže vnímají přátelé a kolegové v USA?  

Jsou nadšeni. A myslím, že díky svým zkušenostem, intelektu a schopnosti dosahovat konsensu bude Jan skvělým prezidentem.

Máte už favorita prezidentské volby ve Spojených státech?

Kloním se spíš k demokratovi Obamovi, částečně proto, že představuje nový způsob vlády.

Jak hodnotíte působení odcházejícího prezidenta George W. Bushe?       

Měl smůlu, že byl prezidentem v obtížném období. Přesto si však myslím, že je to jeden z nejhorších prezidentů v historii USA. Zanechává zemi s děsivým dluhem za katastrofální válku. Kromě toho si popudil mnoho našich spojenců a prosazuje takové kroky, které jsou vstřícné k byznysu, ale škodí životnímu prostředí a postihují chudé a starší lidi.

Jak hodnotíte fakt, že Češi stále potřebují pro vstup na americké území víza, ale Američané pro cesty do Česka nikoli? 

Z toho mála, co vím, jsou tyto věci reciproční, takže nechápu, proč v tomhle případě není reciprocita z americké strany. Doufám, že se USA začnou k České republice brzy chovat tak, jak činí v případě starších členských zemí Evropské unie.  

Co by pro vás bylo nejtěžší, kdybyste se stala první dámou země? Na jakou agendu byste se zaměřila? 

Nejtěžší bude naučit se česky dobře a rychle. Ale nemělo by to být tak strašné. Můj plán je zabývat se smysluplnými charitativními aktivitami a vzděláním.

Jak na zvládnutí mateřštiny svého muže pracujete teď?

Mám tady lektora češtiny a také studuji z učebnic, které jsem si s sebou přivezla z Ameriky.

Co by pro vás bylo nejtěžší, kdybyste v Praze dlouhodobě žila?

Pro mě osobně je nejhorším aspektem života tady znečištění vzduchu během zimy. (Pozn. red.: asi před jedenácti lety podstoupila tracheostomii.)

Jaký je váš názor na postavení Češek ve společnosti?

Je toho určitě ještě hodně, co se dá v této oblasti zlepšit. Zdá se ale, že s ohledem na ukazatele, jako je jejich zastoupenost ve vysoké politice a  jejich ekonomické postavení, mají české ženy poměrně silnou pozici. Rozdíly mezi ženami a muži, co se platů a vzdělání týče, jsou zde relativně malé ve srovnání s jinými zeměmi.

Po čem by se vám vedle rodiny a přátel v Česku nejvíc stýskalo?  

Žila jsem už na tolika místech, že zjišťuji, že skutečně nepostrádám nic z žádné země, ale spíš si ráda všímám rozdílů a toho, čím jsou dány. Život v České republice se mi líbil a těším se, že se vrátím a poznám ho ještě víc.

Které místo na světě máte nejraději?    

Odpověď závisí na tom, co na tom místě hodnotíme. Pokud mluvíme o velkých městech, střed Prahy je nejkrásnějším městem na světě. A jestli o exotice, tak mi připadala magická stará mayská města v Tikalu v Guatemale a incké Machu Picchu v Peru - předtím, než je zaplavili turisté. A pokud mluvíme o přírodě, dala bych na první místo svého žebříčku Jaderské moře. Vybrat si jedno oblíbené místo je obtížné!

Jak jste se dělili o výchovu dětí? 

O odpovědnost za děti jsme se dělili dost vyrovnaně. Když byl jeden z nás na cestách, ten druhý se staral se vším všudy. Samozřejmě jsme dávali důraz na různé věci. Jan se je například snažil vychovávat s ohledem na porozumění českého jazyka, kultury a historie, zatímco já jsem se pokoušela pěstovat v nich povědomí o Latinské Americe, její historii a podobně. Jan se věnoval dětem víc co do sportu, já jsem se spíš starala, aby se naučily "chovat se". 

Jak byste popsala Janův smysl pro humor?     

Umí se smát i hloupostem.

Jaké české jídlo vám zachutnalo?

Oba máme rádi svíčkovou. Ale také si pochutnáme na zvěřině se zelím a knedlíky.

Jak byste sama sebe charakterizovala v pár větách?     

Jsem v životě šťastná. Dosáhla jsem vysněných cílů v práci, stala jsem se profesorkou na prestižní univerzitě, zároveň jsem si užila být matkou dvou báječných dětí a ženou skvělého manžela. Za dvacet osm let našeho manželství mi Jan otevřel v mnoha směrech oči a toto dobrodružství, že se můžu stát první dámou, je zatím posledním v naší společné odyseji.

Foto: Lucie Pařízková, Tomáš Nosil