Hrozná nuda vládne volebnímu okrsku číslo 50 v romském ghettu v Ostravě-Hrušově. Z 202 voličů přišli včera k volbám jen tři. "To nejsou volby Romáků, ale Čechů," zdůvodňuje romský bojkot sedmadvacetiletý Ivan Horvát.
Většina domů v ostravském Hrušově padla k zemi na příkaz statiků po katastrofických záplavách v roce 1997. Zůstalo jen pár činžáků v Riegrově ulici a okolí a čtvrť se postupně proměnila v romské ghetto. V prvním kole prezidentských voleb si tady našlo cestu do volební místnosti pouhých 11 voličů z 202. "Jeden ale hodil do urny obálku, v níž byly dva lístky, takže jsme měli jen deset platných hlasů," říká zapisovatel komise Radim Venglář. Volební účast v prvním kole činila 5,45 procenta, což byla zřejmě nejnižší účast v republice. Včera došli k volbám jen tři voliči, všichni z většinové populace. Během sobotního dopoledne komise ještě vyrazí s přenosnou urnou za nemohoucím penzistou, rovněž "bílým". A možná přijdou volit ještě dva tři starousedlíci. "Romové ale určitě nedojdou. Volby je prostě nezajímají," míní předseda komise Ján Katriniak.
Okrsek, který nemá smysl
V hrušovské volební místnosti v Riegrově ulici, která je ve všedních dnech sídlem sociálních pracovníků, se pojídá bábovka a pije kávička. "Tenhle okrsek nemá smysl. Nechodí se tu k žádným volbám. Ani ke krajským, ani k parlamentním," konstatuje předseda Katriniak. Ostatní nesouhlasí, neboť odměna pro člena volební komise činí 1300 korun. "Zadarmo Romové volit nebudou. Kdyby za to něco dostali, stojí tu fronta, ale to by bylo porušení volebního zákona," s nadhledem přemítá o způsobu zvýšení volební účasti Jana Lacková, další člen komise. Paradoxní je, že žádný z komisařů nebydlí v tomto okrsku, nýbrž prakticky po celé Ostravě. Do ghetta je delegoval úřad.
"Někdo to dělat musí," prohodí jiný z komisařů a jde si ven zakouřit. Pohled do okolí je stresující. Dříve byl totiž Hrušov pěknou čtvrtí, ale za pouhých patnáct let se změnil. Hrdý městys a rodiště Marie Rottrové či Vlastimila Brodského je dnes z velké části lesem. Stoletá voda v roce 1997 totiž místo proměnila v jednu obrovskou lagunu a po opadnutí vody bylo rozhodnuto o zboření většiny domů. A základy brzy zarostly břízami. Do baráků, které zůstaly stát, pak byly postupně stěhovány romské rodiny z různých částí města.
Jedenáctinásobný táta: Cigáni nevolí
V činžáku, jenž stojí nejblíže k volebnímu okrsku, nesvítí na chodbě žádná žárovka a stěny jsou místy otlučené až na cihlu. Předválečný dům v Riegrově ulice už dostal typickou vizáž baráků, které jsou odsouzeny k dřívějšímu či pozdějšímu zániku. Podobně jako bylo loni zlikvidováno ghetto v ostravském Přívoze zvané Přednádraží. "Zeman ani Schwarzenberg stejně Romům nepomůže," krčí rameny sedmadvacetiletý Ivan Horvát, který žije v nejvyšším poschodí činžáku.
V jednopokojovém bytě se tu tísní celkem osm lidí. "Mám jedenáct dětí, ale některé z těch starších žijí na Slovensku," vypráví Miroslav Horvát. Obě místnosti vytápějí kamna, na nichž se vaří hrnec s hovězími žebry. "Stejně se bude pořád zdražovat," pronese Horvát nad kastrolem. "A robota není," říká jeho syn Ivan. Loni přitom pracoval v čokoládovně v Opavě. "Nelíbilo se mi, kolik jsem tam denně musel vyslechnout narážek proti cigánům," vypráví. "My cigáni nevolíme nikoho," shrne debatu Miroslav Horvát.
Proč ale vlastně Romové nepostavili vlastního kandidáta? Získat 50 tisíc podpisů v možná až půlmilionové komunitě by bylo teoretické možné. "Proč bych měl volit cigána, který mi naslibuje hory doly, ale pak bude stejně hrabat jen pro sebe," kroutí odmítavě hlavou Miroslav Horvát. Romové si totiž příliš nedůvěřují. Možná proto nemají ani žádného zástupce v parlamentu, přitom v devadesátých letech komunitu hájilo hned několik poslanců.
Vishwanathan vidí příčinu v bezmoci
V ghettu je doma obrovská bída, kterou si většinová společnost možná ani neumí představit. "Za jejich postojem vidím pocit hluboké bezmoci. Romové z Hrušova nevěří, že svým hlasem mohou cokoliv změnit," říká ostravský proromský aktivista Kumar Vishwanathan. "A kdy ten článek vyjde?" ptají se Horvátové, když reportér on-line deník TÝDEN.CZ udělá v rodině pár snímků. "Asi až po volbách," odhaduje novinář. "A kdy jsou volby?" zeptá se jeden z dospělých v místnosti. Kdo bude sedět na Pražském hradě, to prostě v Hrušově opravdu nikoho nezajímá.
