V každé vesnici na Hlučínsku stále žijí veteráni, kteří válku prožili v uniformě wehrmachtu. A někteří dokonce narukovali i k jednotkám Waffen-SS.
Osudy žijících veteránů z východní a západní fronty zpracovávají desítky historiků. Čechoslováci bojující v německém wehrmachtu mají smůlu, většinou umřou, než svůj příběh stačí někomu sdělit. Šestaosmdesátiletý Hubert Fuss z Kozmic na Hlučínsku narukoval do německé armády roku 1944. Přesně v den sedmnáctých narozenin byl odveden k Waffen-SS (jednotkám SS určeným k takzvaným běžným vojenským operacím). Podobně jako slavný německý spisovatel Günter Grass, kterému se skoro celý život dařilo tuto anabázi tajit před veřejností. "Vojáků z Waffen-SS najdete na Hlučínsku více, jeden ještě žije hned tady v Kozmicích, kousek za silnicí," ukazuje Hubert Fuss z okna.
Uniformu německé armády si od října 1938 do května 1945 obléklo na 12 tisíc obyvatel Hlučínska, což je malý region mezi Opavou a Ostravou. Jejich rodnou řečí byla ovšem čeština, respektive slezský dialekt českého jazyka. Ve válce jich zahynulo na tři tisíce.
* Podali by dnes veteráni ze západní a východní fronty ruku na usmířenou také veteránům wehrmachtu z Hlučínska?
* Proč museli muži z Hlučínska hromadně rukovat do německé armády?
* A proč nebyli někdejší vojáci wehrmachtu z Hlučínska po roce 1945 odsunuti do Německa?
* Co vyprávěli TÝDNU dosud žijící veteráni z bojů o Francii a Dánsko?
* Jak vnímali vojenskou přísahu, v níž slibovali, že za Adolfa Hitlera klidně položí i vlastní život?
Odpovědi na tyto a mnohé další otázky najdete v nejnovějším čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 6. května 2013.
