Feministky se radikalizují. Nelíbí se jim báseň Jiřího Žáčka Maminka, chtějí změnit učebnice i toalety na fakultách. Zatím jdou od neúspěchu k neúspěchu. Naštěstí.
Tak radikální v otázce rovnosti pohlaví dosud v Česku nikdo nebyl. Feministky a feministi (ano, i muži mezi nimi jsou) z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy navrhli, aby škola zřídila společné toalety pro muže a ženy. "Ze zahraničních zkušeností víme, že toalety nemusejí být nutně zvlášť pro muže a ženy," tvrdí. "Zřízením unisexových toalet fakulta deklaruje své pochopení, že ne všichni cítí příslušnost k jednomu pohlaví. A i ti, kdo ji cítí, jistě na toaletě ocení větší intimitu, než dnes poskytují tenké zdi končící ve výšce dvou a půl metru," stojí dále v jejich programu. Loni v dubnu s ním vyhráli fakultní volby do akademického senátu. Od té doby marně usilují o realizaci svých představ.
Děkanátu změny na toaletách příliš nevoní. "Návrh na zřízení unisexových toalet jsme prodiskutovali, nicméně jejich zavedení v dohledné době neplánujeme," řekla TÝDNU mluvčí fakulty Ina Píšová.
Zvýšená aktivita
Filozofická fakulta v Praze má našlápnuto stát se laboratoří pro genderové aktivisty. Diskuse o novinkách se však neomezuje jen na akademickou půdu, pronikla až do vládní rady pro rovné příležitosti žen a mužů. Nový ministr pro lidská práva Jan Chvojka (ČSSD) si totiž na sociální síti nedávno dovolil pozastavit se nad nápadem německých Zelených, kteří chtěli v několika veřejných budovách zkušebně otestovat společné toalety pro obě pohlaví. Podivoval se, co vše je možné schovat pod hlavičku ochrany lidských práv, a doporučoval zabývat se skutečnými problémy. A oheň byl na střeše.
"Zvýšené aktivity genderových aktivistů hlavně ze Strany zelených si v poslední době nejde nevšimnout. Dávám si to do souvislosti s počínající volební kampaní. Rovnost žen a mužů je důležité téma. Ale snahu naroubovat ho i na básničky pro děti nebo na otázku uspořádání veřejných toalet považuji za medvědí službu," řekl Chvojka TÝDNU.
Téma rovnosti pohlaví neboli genderu skutečně na začátku roku 2017 ovládlo část veřejného prostoru. Obzvláště na sociálních sítích se mu nešlo vyhnout. Začalo to nevinně. Dokumentarista Vít Klusák si v čítance svého dítěte všiml básně Jiřího Žáčka s názvem Maminka. Tím odstartovala intenzivní debata, která už trvá skoro měsíc.
Celý článek si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 30. ledna 2017.
