Čeští mistři pomsty: protest lékařů vyhráli stávkokazi

Domácí
21. 2. 2011 10:00
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Rebelující lékaři dostanou nižší plat, než pobírali před protestem. Vyhráli stávkokazi, co žádali "klid na práci". Přesně takoví Češi se vyrojili i po druhé světové válce či po sovětské okupaci v roce 1968. 

 

Ředitelé několika nemocnic odmítají přijmout protestující lékaře na jejich primářské a jiné posty, které zastávali před podáním výpovědi. Další účastníci protestu Děkujeme, odcházíme! nedostanou dlouhodobou smlouvu a budou se muset spokojit s ročním úvazkem. Na příplatcích za vedoucí funkce, na věrnostních odměnách či příspěvku na důchodové připojištění mohou přijít o pět až deset tisíc korun. Tedy přesně o tolik, kolik si "vystávkovali".

Nevěrníky potrestáme!

Třeba ředitel nemocnice v Uherském Hradišti Antonín Karásek už internetovému deníku Aktuálně.cz potvrdil, že protestující lékaři budou muset začít nanovo s roční smlouvou, na nižších postech a bez věrnostních příplatků. Karásek řekl, že kdo dal výpověď, toho nemůže považovat za věrného.

Podání výpovědi přitom vyžadovalo nemalý druh občanské statečnosti. A protestující lékaři vydobyli vyšší platy i pro své kolegy, kteří z nejrůznějších důvodů s akcí nesouhlasili. Údajně spokojeným felčarům, kterým šlo jen o pověstný "klid na práci", tak bezbolestně přistál na výplatní pásce bonus ve výši pět až osm tisíc korun. Rebelové, jejichž primářské a jiné posty mezitím pomstychtiví ředitelé nemocnic nechali obsadit loajálními kolegy, si nepolepšili vůbec.  

Takyrevolucionář se nestydí...

Nemá smysl hanit a napadat doktory, kteří se protestu nezúčastnili. Za prachmizerného stávkokaze je ale nutno označit lékaře, který vědomě nastoupil na místo kolegy, jenž zrovna dělal revoluci. A navíc se v té pozici míní držet zuby nehty, samozřejmě s podporou intrikářských ředitelů.

Češi jsou mistři pomsty a jen stále opakují schémata z tuzemské historie. Třeba na jaře roku 1968 toužila většina národa po demokratizaci země a na posty ředitelů nemocnic konečně začali nastupovat odborníci, nikoliv jen zasloužilí funkcionáři KSČ. Pak ale přijely sovětské tanky a strana uspořádala čistku. Někdejší vítězové pražského jara, kteří už spřádali velké sny o budoucnosti svých špitálů, mohli být nakonec rádi, když stranické prověrky z roku 1970 přežili na pozici řadového lékaře někde na patologii.

...a pracant nezlobí

Spojení "klid na práci" chápu jako tečku za každou domácí revolucí či protestním hnutím. Třeba hned krátce po 9. květnu 1945 byl každý Pražan takypartyzánem, který prý oddaně bojoval na barikádách Pražského povstání. Na barikády se ale ve skutečnosti odvážil málokdo, určitě téměř nikdo z osmi tisíc fanoušků protektorátní Pražské ligy, kteří 29. dubna 1945 přišli fandit Viktorii Žižkov a Nuslím (zápas vyhrála Viktorka 6:1). Válka neválka! Však také pronacistický ministr Emanuel Moravec dva dny poté ocenil Čechy ve svém projevu k 1. máji - svátku národní práce: "Práce máme mnoho, a proto, kdo má svůj národ rád, nám ji neztěžuje." Záhy po osvobození promluvil podobnými slovy Klement Gottwald.

Říkám si, že na prezidentském praporu mělo už být dávno vyšito: "Poctivý pracant, který nezlobí!" Alespoň by všichni rebelové (včetně protestujících lékařů) předem věděli, že ve jménu lidu budou nakonec stejně poraženi.

Autor: Ivan MotýlFoto: archiv

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ