Díky legislativním požadavkům Evropské unie si v Česku budou moci od půlky června kupovat toluen jen podnikatelé. I když toto opatření může pomoci v boji proti "čichačům", k zásadní změně nestačí. Podle odborníků je potřeba zmapovat, jak je v Česku tato závislost rozšířená, a osvětu zaměřit na ohrožené komunity.
"Pokud jde o zneužívání těkavých látek, neděje se nic, proč by se situace měla zlepšovat," říká docent Michal Miovský z Centra adiktologie 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze na Karlově. Podle něj jsou "čichači" většinou lidé, kteří drogu užívají v ústraní po jednom nebo v malých skupinkách, a v podstatě žádná prevence se na ně cíleně nezaměřuje.
Práce s "čichači" je nepříjemná
"Klasický čichač je ve špatné sociální situaci a má nízký intelekt. Rizikovým faktorem bývá i etnická příslušnost, v romském ghettu v Jihlavě jsem se setkal s dětmi, které čichaly už od pěti let," popisuje svoje zkušenosti Miovský a dodává, že k dalším rizikovým faktorům patří lehké mozkové dysfunkce nebo psychiatrické problémy v rodině.
"Jednou z forem prevence podle našich zkušeností může být informovanost, aby lidé věděli, co si do života pustí," říká Radovan Voříšek z Centra prevence Podané ruce v Brně-Řečkovicích. "Prevence je orientována na majoritní zdravou populaci. Diagnostické ústavy nebo dětské domovy jsou pole neorané," upozorňuje Miovský.
Na koho prevenci zaměřit, by mohl poradit výzkum cílený na tuto problematiku. Žádný takový ale neexistuje.
Zpráva o drogové situaci v Česku v roce 2005 konstatuje, že v zařízeních soustředěných na děti ohrožené drogami byla závislost na těkavých látkách třetím nejčastějším problémem (po pervitinu a konopí), těkavé látky byly dokonce celkově druhou nejčastější drogou dětí mladších 15 let. Stejný výsledek přinesla i studie, kterou v Praze 6 provedl doc. Miovský se svým týmem – 2,6 procenta dotázaných jedenáctiletých dětí mělo zkušenost s těkavými látkami.
Je to vůbec závažný problém?
Podle výzkumu ESPAD z roku 2003 mělo zkušenost s těkavými látkami asi 9 procent dotázaných šestnáctiletých, v posledních 30 dnech si "čichlo" asi 1,5 procenta studentů. "Tento výzkum se ale provádí na středních školách, kam se ti nejproblémovější mnohdy ani nedostanou," upozorňuje docent Miovský.
Podíl uživatelů těchto drog klesá s náročností studované školy (nejnižší je na gymnáziích, vyšší na SOŠ, nejvyšší v učilištích). Relativně častěji "čichali" studenti v krajích Pardubickém, Vysočina, Zlínském, Jihočeském a Královéhradeckém. "Opakovaně čichají až tři procenta žáků v učilištích, a to už není zanedbatelné číslo," varuje Miovský.
Podle některých lidí z terénu však "čichání" klíčovým problémem není. "Je to okrajový problém a podle naší zkušenosti jsou těkavé látky na ústupu. Myslím, že mnozí lidé přešli od ředidel k pití, protože alkohol zlevnil," domnívá se Lukáš Hrubý z olomouckého K-centra.
Lenka Skácelová z brněnského poradenského centra pro závislosti považuje těkavé látky za závažný problém rozšířený po celé republice, podle jejích zkušeností začínají "čichat" i předškoláci. "Vzorem jsou jim mnohdy i rodiče. I když o těchto dětech víme, máme problém je dostat do péče. Rodiče nám to umožní, až když na ně tlačí sociálka," stěžuje si.
"Vzniká tu také zvláštní skupina lidí, kteří 'sjíždějí' cokoli: když se zhorší dostupnost pervitinu, koupí si ředidlo, hlavně když budou mít něco 'v palici'," upozorňuje Radovan Voříšek.
Zákaz toluenu je jen první krok
Zmíněné výzkumy ani zkušenosti lidí z praxe ale nepostihují problém těkavých látek celkově. "Neznáme společenské náklady užívání těchto drog, neznáme trendy v užití a nevíme, kde a jak se mohou vynořit jejich důsledky, například v nákladech na zdravotní péči," říká docent Miovský.
Těkavé látky přitom mohou mít zničující účinek: ročně v důsledku předávkování umírá asi dvacet lidí, dalším uživatelům odumírají sliznice dýchacích cest i mozkové buňky, poškozeny mohou být i ledviny, játra nebo kostní dřeň. Výzkum, který by umožnil cílenou prevenci "čichání", by přišel asi na dva a půl milionu korun.
To, že v Česku nebudou moci lidé běžně koupit toluen, odborníci vítají, a to i proto, že se používá také při výrobě pervitinu. Problém s "čicháním" to ale podle nich nevyřeší. "Určitě klesne počet lidí, kteří čichají toluen, ale dají se čichat i barvy, laky, odmašťovadla, další ředidla, lepidla, pohonné hmoty, a to všechno se zakázat nedá. Záleží na tom, co komu voní," vypočítává Radovan Voříšek.
"Do roku 2009 bude provedena analýza legislativy v oblasti prodeje těkavých látek zaměřená na to, zda by u rizikových chemikálií bylo možné omezit možnost prodeje mladším osmnácti let," říká Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti. Žádný jiný projekt zaměřený konkrétně na těkavé látky Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky nechystá. "Chceme se zaměřit na problémové uživatele marihuany," vysvětluje Mravčík.
Jiné priority mají i další resorty. I přesto, že podle mluvčího ministerstva vnitra Petra Vorlíčka jeho resort "vnímá problematiku zneužívání těkavých látek coby drog jako vážné téma, které je nutné řešit", konkrétní celostátní projekt vnitro nepřipravuje. Stejně je na tom ministerstvo školství. Koncepční analýza drogové scény "čichačů" v Česku tedy zjevně v nejbližších letech nevznikne.
Foto: Jan Zatorský, Lucie Pařízková
