Cílem, ke kterému směřuje obalové hospodářství při výrobě potravin, je užívání jednoho druhu materiálu. Důvodem je snadná recyklovatelnost takového odpadu, řekla v úterý na brněnských veletrzích Salimatech a EmbaxPrint jednatelka Obalového institutu SYBA Iva Werbynská. Množství obalového odpadu nijak neklesá, což by však měla změnit chystaná evropská legislativa. Nemění se ani významně podíl skla, papíru a plastů.
Hlavním trendem nejen v obalovém hospodářství je udržitelnost. A to jak enviromentální, tak také ekonomická a sociální. "Sociální spočívá v tom, že je snahou prodloužit životnost potravin, aby se s nimi co nejméně plýtvalo, pokud není možné zkrátit dodavatelský řetězec," řekla Werbynská. Enviromentální a ekonomická udržitelnost spolu souvisejí. Jde o pokračování snahy maximálně přizpůsobit obal tvaru a rozměru zboží a používat takový obal, který je co nejlehčí a nejmenší, aniž by to ohrozilo potravinu při dopravě a skladování. Snižuje se také potištěná plocha obalu a upouští se od potisku tam, kde jej zákazník nevidí. "Týká se to primárních obalů, v nichž je potravina zabalená, sekundárních, v nichž se potravina převáží, a také terciárních, v nichž je vystavená v obchodě," doplnila Werbynská.
Snad jediný obal, který se v současnosti vymyká trendu používání jednoho materiálu, jsou kapsičky na dětskou výživu. "Je to trend, který přišel z Asie, a při porovnání s ní je evropský trh naprosto zanedbatelný," řekla Werbynská. Zmínila i léta oblíbený obalový materiál, který sice recyklovat lze, ale kvůli nízké ceně nového se to nevyplatí. "Je to pěnový polystyren, ale připravovaná evropská legislativa počítá s tím, že bude třeba jej recyklovat," uvedla Werbynská.
Množství obalů od potravin v Česku se nijak zásadně nemění a nezměnil to ani covid, kdy se například balilo pečivo. Podle evropských statistik připadá na jednoho obyvatele Česka ročně 150 kilogramů obalového odpadu, v Německu například dvojnásobek a ve Francii ještě více. Postupně by se toto množství mělo snížit. Zvláštní je, že chystaná evropská legislativa nepředpokládá snížení na absolutní hodnotu, ale v každém státě by se měla postupně spotřeba snížit o 30 procent, přestože každý stát má jinou srovnávací základnu. "Jelikož první cíle jsou nastavené už na rok 2025, měly by být zákony schválené co nejdřív," předpokládá Werbynská.
Součástí jsou i další nařízení, která mají pomoci zvýšit udržitelnost produkce odpadů. Podle Werbynské je však problematické to, že současná legislativa platí poměrně krátce a výrobci kvůli ní investovali do nových technologií a nové zákony mohou být v některých případech příčinou toho, že půjde o zmařené investice. Pozitivně naopak Werbynská vnímá to, že nové zákony by měly harmonizovat legislativu v jednotlivých zemích. Jelikož funguje mimo jiné jako poradkyně výrobců potravin v obalovém hospodářství, setkává se nejen s tím, že v každé zemi platí různá nařízení, ale i s tím, že co je v jedné zemi vyžadováno, je v jiné zakázáno. Zatímco Werbynská na jedné straně radí s obaly výrobcům, na druhé straně tlumočí jejich názory na ministerstvu průmyslu a ministerstvu životního prostředí, aby státní instituce měly podněty z praxe, které pak můžou při tvorbě legislativy uplatnit.
