Socialisté si nového předsedu vyberou až v březnu 2011 (po odstoupení velkého Jiřího opravdu nespěchají), ale už teď se s kandidáty trhá sak. Což je fajn; nejtrapnější je, když na šéfa strany kandiduje pouze jeden člověk. To pak vzniká mono-demokracie.
Dva kandidáti jsou jasní: úřadující předseda Bohuslav Sobotka a jihomoravský hejtman Michal Hašek, šéf Asociace krajů. Dravější je Hašek. Začal jako místostarosta, dotáhl to na hejtmana. Nedávno se vytasil s desaterem ČSSD nové generace - Sobotku předběhl. Na své straně má pojídače smažených sýrů, pohodáře Zdeňka Škromacha, ale hlavně hejtmany - vyjma „sobotkovce" Davida Ratha.
Sobotka byl Paroubkův místopředseda. Už to ho limituje. Jeho výhodou je, že se svému bývalému předsedovi výzorem nepodobá, vyhlíží nebrutálně a krotce. Což se dnes žádá (viz Zdeněk Tůma, vítěz pražských voleb). Sobotka se ale nezdá, na svém kontě má ošklivé škraloupy: odpustil 26 milionů na daních Paroubkovu kamarádovi, hoteliéru Dvořákovi, agentu StB. A sám si pořídil byt za sedm milionů, na který „ušetřil" z části z poslaneckých náhrad. Plus podpora Jaroslava Palase, kterého ponechal na senátní kandidátce, ač tento politik neumí vysvětlit, kde vzal miliony na penzion. Což Sobotkovi vyčítá dokonce i sám Jiří Paroubek, jakpak prý chce bojovat proti korupci...?
Sobotka je stará ČSSD v nebrutálním podání. Hašek představuje pokus dělat politiku jinak, muž přicházející zdola. Je to ženofil - chce dát ženám třetinu míst na kandidátkách. To je ve straně, která má ryze maskulinní vedení a ve stínové vládě jen tři dámy ze 17 členů, malá revoluce. Otázka zní, jestli Hašek šilhá po kvótách, nebo jak jinak by té femininní třetiny dosáhl.
Socialisty by chtělo vést více mužů. Nominaci na předsedu získal včera v pražském Břevnově poslanec Martin Pecina. Poté, co opustil vnitro, které řídil v úřednické vládě (hrál si na nepolitika), se po něm země slehla. Teď však vystrkuje rohy, dere se zpět na výsluní, zjevně mu nevyhovuje skončit coby obyčejný socposlanec.
Šéfem ČSSD by se rád stal též místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek. Muž s pověstí oranžového intelektuála - zřejmě hlavně díky nesrozumitelnosti svých dlouhovětých vyjádření. „Dostal jsem řadu návrhů, abych kandidoval na předsedu, a nebráním se tomu, abych ve straně postoupil. Uvažuji o funkci prvního místopředsedy strany nebo předsedy," řekl. Nebrání se... nebránit se je poněkud málo. V daném případě naštěstí.
Kdo se šéfem nestane? Jiří Dienstbier. Tvrdohlavec jeho typu nemá šanci na úspěch. To leda kdyby bylo krátce před volbami, strčit ho tam na chvíli. Ale jinak ne, tihle lidé umějí dělat potíže, o tom by šéf pražské ČSSD Petr Hulínský, příjemce mnoha milionů z dozorčích rad pražských firem, mohl napsat dizertační práci.