Dárky 1928: Limuzína Lincoln a rádio THE BLACK PRINCE

Přepychová limuzína Lincoln od firmy Ford, automobil Škoda 6R, který se po československých silnicích mohl řítit až rychlostí 100 kilometrů v hodině či chladící skříň Frigidaire od firmy General Motors. To byly Vánoce bohatých roku 1928.

Průměrní zaměstnanci vybírali pod stromeček z jiné sorty dárků, zajímali se o elektrickou podušku Jeka, údajně světoznámou zubní pastu Pebeco, boty Sněhovky a ponožky z Paláce punčoch.

„Vhodné vánoční dárky jsou punčochy, ponožky, rukavice, vesty, pulovery a kostýmy, které dostanete velmi levně v největším odborném závodě Moravy," lákal před vánočními svátky v roce 1928 brněnský Palác punčoch v Orlí ulici. Inzerát otiskly Lidové noviny, zatímco oblíbený pražský obrázkový časopis Světozor přišel ve stejné dny s titulní stranou propagující nejnovější limuzíny značky Škoda. Reklamu tvořil automobil namalovaný v symbolickém vánočním balíčku, po kterém za svitu svíčky šmátrají chtivé ruce obdarované dámy.

Pro fordku na Národní 

Pod vánoční stromek se dal v roce 1928 opatřit i luxusnější vůz. V Kleinhamplově paláci na Národní třídě nabízela firma Globus přepychovou limuzínu Lincoln Ford Fordson. Stačilo zavolat na číslo 355-97 a domluvit si schůzku s obchodním zástupcem. Ve stejném paláci sídlil i obchod s „bijouterií" O. Véblové, přičemž Světozor upozorňoval, že se „v obchodě tísní opravdové zástupy našich dam, které v krámu našly splnění toužebných přání".

Chladnička od General Motors

Hitem Vánoc před osmdesáti lety byly chladicí skříně Frigidaire od americké firmy General Motors. „Kulturní domácnost neobejde se více bez Frigidairu. Darujte k vánocům to nejkrásnější, co jste dosud kdy mohli dáti, a vyžádejte si ještě dnes naše zajímavé prospekty," lákali prodejci amerických chladniček v časopise Světozor. Též poslední předvánoční číslo obrázkového týdeníku vyšlo s celostránkovou reklamou na titulní straně. Santa Klaus s červenou čepičkou nabízel luxusní kosmetické kasety Elida. „Slyšte! To Vám dobrý přítel povídá: Dárek nejlepší je Elida," rýmoval svatý muž.

Dceři penzion, rodině rádio

Dospívající dívce bylo možno zakoupit i studium v dívčím penzionátu, třeba v ústavu baronky du Puits v Paříži, která nabízela „důkladné vyučení franštiny, hudby, umění, návštěvy museí, gymnastiku a sport". Jako dostupný dárek pro celou rodinu byla doporučována rádia firmy Langer z Ostravy. Z nové řady Niagar rádií ostravský výrobce inzeroval přístroj THE BLACK PRINCE, který byl k dostání u desítek prodejců po celé zemi. „Černého prince" měl mít na pultě obchod Naša Rodnaja Rječ v Mukačevě na Podkarpatské Rusi a stejně tak i prodejna Edmunda Böhma ve slezských Odrách či obchod Václava Hniličky v Mělníku. Největším inzertním konkurentem ostravské firmě byla společnost Telefunken, která se u svých rozhlasových přijímačů chlubila „nejdelší zkušeností a nejmodernější konstrukcí".

Rozkoš zmařeného času

Hračky a tisíce dárků pro každého nabízela firma Anders a syn v Olomouci, Košicích a v Brně, která vyšla do předvánoční kampaně s heslem: „Pro starosti nebudeš mít klidný sen, odložíš-li nákup až na Štědrý den." Ne každý si ale v roce 1928 prožil bezstarostné Vánoce, slovy Karla Čapka v tehdejších Lidových novinách „svátky s rozkoší zmařeného času vánočního". Leckdo dárek vůbec nedostal, ačkoliv Světozor otiskl řadu snímků z charitativních nadílek pražských dam i ze štědrovečerních hostin pro nezaměstnané, tuláky a bezdomovce. Stráž záchranné stanice v Praze na Staroměstském náměstí vyjela na Štědrý den ke 45 zásahům, a to jen od osmé hodiny večerní do dalšího rána. V hotelu na Václavském náměstí nalezli záchranáři vdovu po poděbradském cukrovarníkovi, která se pokusila o sebevraždu. Na periferii Prahy stráž zachraňovala vyčerpaného válečného invalidu v bezvědomí, který ležel na ulici s cedulkou Kriegsinvalide na krku.

Lupičské dárky

Dárky si nadělovali i zlodějové. Asi největší nadílku si udělali lupiči v obchodním domě Josefa Šikla na Masarykově třídě v Brně, kterým se při štědrovečerním lupu podařilo ukrást z krámu 78 tisíc korun v hotovosti. Podpora v nezaměstnanosti přitom v roce 1928 činila pouhých 10 korun týdně, luxusní kaseta s hřebeny z Dybalova velkovoňavkářství přišla na 31 korun, metrák brambor na stokorunu, husa zabitá na 20, kilo margarinu na 16, kilo cukru homolového na 6 a kilo soli kuchyňské na 2 koruny.    

Foto: Ivan Motýl