Život Jana Masaryka, syna prvního československého prezidenta, je smutným příběhem planých nadějí. Vysoká očekávání svého slavného otce prostě nemohl splnit. Tomáš Garrigue Masaryk byl pro Jana i v jeho dospělosti nedosažitelným vzorem a prokletím. Píše o tom nové vydání časopisu TÝDEN.
Třicátá léta minulého století, Praha, noc ozářená světly tančíren a barů. V potemnělém boxu jednoho mondénního podniku sedí veselá společnost. Dámy se ve svých róbách blyští jako drahokamy, pánové jsou v černém. V koutě u sklenky koňaku sedí muž s vysokým čelem a pozoruhodně hlubokýma tmavýma očima. Bloudí pohledem po baru. Na zdi si všimne portrétu prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka.
"Musí obrázek toho pandrholy viset opravdu všude?" zeptá se muž s koňakem. Jan Masaryk.
Nečeká odpověď. Nejbližší přátelé dobře vědí, že vztah jediného žijícího syna hlavy státu k otci je všechno, jen ne jednoduchý. Že noční tahy spojené s flámováním, alkoholem, drogami a svolnými ženami jsou možná způsob, jak se Jan pokouší zbavit všudypřítomného dozoru.
Život ve stínu TGM, muže, který se už za svého života stal institucí, byl pro Jana Masaryka občas těžký až k neunesení.
Celý článek si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které je právě v prodeji.
