Český helsinský výbor (ČHV) si chce na postup norské sociální služby při odebírání dětí z rodin stěžovat u mezinárodních organizací, které hájí dětská práva. Kritizuje i ředitele brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který se případům ze zahraničí věnuje. Pozornost na norskou sociální službu obrátil v Česku případ bratrů Michalákových. Hochy v květnu 2011 norská "sociálka" odebrala české matce a otci, děti žijí odděleně v pěstounských rodinách.
"Praxe, která se objevila v Norsku, ale existují obdobné případy i ve Velké Británii a možná v dalších zemích, je základním porušováním práv dětí na vlastní rodinu a práv rodičů na vlastní dítě. V pozadí všeho se skrývá byznys soukromých organizací s posvěcením státu, který tuto praxi nepřímo schvaluje a podporuje," uvedl výbor.
K podání stížnosti ho prý přimělo vystoupení šéfa brněnského úřadu Zdeňka Kapitána a poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09), která kauzu Michalákových sleduje, i dokument o zkušenostech ruských rodin s odebíráním dětí. Na které instituce se ČHV chce obrátit, ale neupřesnil.
Výbor podotýká, že dítě může být odebíráno z rodiny jen ve výjimečných případech, které posoudí odborníci a soud. I poté však mají chlapci a děvčata podle Úmluvy o právech dítěte své právo na to, aby se mohli pravidelně vídat se svými rodiči.
Eva Michaláková se původně mohla se svými syny setkávat častěji. Po čase se schůzky mohly konat jen dvakrát ročně po dvou hodinách. V úterý souhlasila se změnou. Setkání má trvat 15 minut. Podle dostupných informací si to přál starší chlapec. Stejně tak prý chtěl, aby poblíž byli pěstouni a aby se ho matka nedotýkala. Pokud by se mu setkání líbilo, může trvat déle. Mladší hoch zas chce matku vidět v přítomnosti staršího bratra.
Ředitel brněnského úřadu Zdeněk Kapitán rozhodnutí norské sociální služby a soudu respektuje, jeho instituce do působení nezávislých zahraničních úředníků a soudců nemůže zasahovat. Podle Kapitána verdikt může zvrátit jen matka, úřad jí prý nabízí pomoc a podporu. Právně zastupovat v cizině ji však nemůže. Nemá k tomu pravomoci a dokonale neovládá ani právo cizí země, účinnější je proto pro matku pomoc zkušeného norského právníka, míní Kapitán.
Podle výboru je Kapitánův přístup zarážející, když "dokonce schvaluje postup norských úřadů, ačkoli z titulu své funkce nutně musí znát rozvinutou praxi odebírání dětí". Neptá se prý, jestli je norský systém v pořádku. "Je potom otázka, zda má potom setrvávat v takovéto funkci," uvedl výbor ve svém stanovisku.
Podle dostupných informací norská sociální služba rodinu Michalákových sledovala od roku 2008. Syny odebrala v květnu 2011 kvůli podezření na násilí a zneužívání. Policie vyšetřování odložila, obvinění nepadla. Soud zjištění a posudky považoval za závažné. S odebráním souhlasil. Michaláková s odvoláními neuspěla. Evropský soud pro lidská práva její stížnost nepřijal. Loni v prosinci požádala v Norsku o přehodnocení případu a svěření synů do péče.
