Senátor a první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier (za ČSSD) v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ kategoricky popřel, že by kdy vědomě spolupracoval s komunistickou vojenskou tajnou službou.
S informací, že byl pod krycím jménem Konferenciér evidován u Zpravodajské služby Generálního štábu přišel Český rozhlas Radiožurnál.
PSALI JSME: Tajná služba uváděla Dienstbiera jako spolupracovníka
Co říkáte na zjištění, že jste byl veden jako spolupracovník komunistické vojenské tajné služby?
Podle mě je to naprostá blbost. A to už proto, že v roce 1962 jsem byl v základní vojenské službě, kterou jsem končil prvního srpna, a pak jsem působil jako elév v zahraničním vysílání rozhlasu. V tu dobu proto nikdo nemohl na Generálním štábu ani tušit, jestli jim já budu moci být k něčemu užitečný, jestli budu mít nějakou kariéru nebo nebudu mít.
Na to jsem se vás právě chtěla zeptat. Myslíte si, že v tom roce 1962 jste mohl být pro tajnou službu zajímavý?
No právě, to jsem vůbec nemohl být. Přišel jsem z vojny jako takový poslední redaktůrek v zahraničním vysílání, odkud jsem se teprve v budoucnosti vypracoval na korespondenta a podobně.
Můžete tedy vyloučit, že by vás v té době ohledně spolupráce někdo kontaktoval?
Jsem si naprosto jistý, že kdyby mě někdo kontaktoval, tak bych ho byl okamžitě poslal do háje, což jsem ostatně udělal estébákům v hned v roce sedmdesát, sedmdesát jedna.
Tehdy za vámi přišli?
No přišli... Já jsem měl za dvacet let sto výslechů, domovních prohlídek. Tři roky jsem byl v kriminále... Ve své podstatě jsme ale vlastně v kontaktu byli. Ale ne proto, abych s nimi spolupracoval, ale aby mě vyslýchali jako nepřítele.
Jak si tedy materiály tajné služby vysvětlujete? Nemohl si vás třeba jen někdo vytipovat?
To je možné... To mohlo být jako u Havla a jiných, které si tam taky mohli taky napsat jako kandidáty spolupráce, ale nikdy z nich spolupracovníky neudělali a ani je vlastně nakonec nekontaktovali.
Budete se o materiály Zpravodajské služby Generálního štábu zajímat?
Nebudu se zajímat o nic. Zaprvé proto, že to považuji za naprostou blbost, a zadruhé proto, že jsem si naprosto jist, že jsem nikdy nebyl v této věci nikým kontaktován a ani při výsleších státní bezpečností mi nikdy nebylo nic nabídnuto. Tedy kromě toho, že když jsme v roce sedmdesát devět byli zavřený, tak tam nám akorát naznačovali, že kdybychom emigrovali, tak bychom nemuseli být souzeni.
Foto: Tomáš Nosil
