Ještě před týdnem byl horkým kandidátem na prezidentské křeslo. Myslel, že za ním stojí nesilnější opoziční strana, ale mýlil se. "Nemíním se o tom bavit ," říká poté, co se ČSSD rozhodla tlačit na Hrad Jana Švejnara. Je jasné, že v boji o Hrad skončil.
Na otázku, zda ohlásí odstoupení z kandidatury, nechtěl reagovat. "To jsou věci, o kterých se nemíním bavit. Teď je na hřišti pan Švejnar a nemá smysl o ničem spekulovat," uvedl Jiří Dienstbier. Nechtěl komentovat ani rozhodnutí Ústředního výkonného výboru ČSSD, který velkou většinou hlasů podpořil Švejnarovu kandidaturu. Odkázal pouze na text svého blogu na serveru Aktuálně.cz. Tam napsal, že si váží kvalit Jana Švejnara a popřál mu, aby "uspěl v úsilí získat potřebnou podporu".
Do pátečního zasedání předsednictva sociálních demokratů ale hýřil sebevědomím. Klub sociálních demokratů navštívil kvůli své prezidentské kandidatuře už na začátku října a věřil, že má jejich podporu. Až týden po něm se přišli socialistům představit Jan Švejnar s Václavem Pačesem.
Ani jednoho z nich Dienstbier nevnímal jako silného protikandidáta navzdory tomu, že Švejnar na schůzce udělal na socialisty dobrý dojem. "Myslím, že šance bych měl větší. Protože už dlouhé měsíce o tom jednám a vím, že mnozí by mě podpořili, pokud tím kandidátem budu," uvedl v polovině října v MF Dnes. Není divu. Už v červenci jeho jméno v souvislosti s kandidaturou nahlas zmiňoval Jiří Paroubek. Pro jeho podporu se vyjádřili i nezávislí senátoři, například Jiří Zlatuška. Ještě před týdnem Dienstbier prohlásil, že je silnějším kandidátem než Jan Švejnar. Pak přišla studená sprcha.
Dienstbier nezažívá nyní svou první prohru. Jako ministr zahraničí i místopředseda vlády skončil v roce 1992. Do politiky se pak snažil neúspěšně vrátit jako předseda rady Občanského hnutí, předseda liberální strany Svobodní demokraté a posléze jako spolupředseda Svobodných demokratů - Liberální strany národně sociální, neuspěl ani jako kandidát do senátu. V roce 1998 pak začal působit jako zvláštní zpravodaj OSN pro země bývalé Jugoslávie.
Foto: archiv
